„Je nepochopitelné, že se k novému návrhu mohli vyjádřit občané, ale zastupitelstvu, nejvyššímu orgánu města, to Změna a Ano v čele s Karolínou Hrbkovu upřela. Argument, že nyní nelze do procesu tvorby územního plánu vstupovat, je směšný. K čemu potom byly ony besedy s veřejností, když podněty z nich nelze stejně uplatnit? Co jsou potom pro Změnu a Ano podněty zastupitelstva, když je ani nechtějí slyšet?“ ptá se Jaroslav Zámečník, zastupitel za SLK.
Námitky Starostů směřují zejména proti snížení výhledového růstu počtu obyvatel z původních 106 tisíc na 103 tisíc, redukci ploch k bydlení a s tím souvisejícím problémem s vytvářením satelitních sídelních oblastí v okolních obcích, přetrvávajícímu nedostatku ploch pro průmysl a také nepřípustnému zamezování připojování na plyn tam, kde se to Teplárně Liberec nebude líbit. „Okolní obce plánují v dalších 15 letech nárůst obyvatel v řádu desítek procent, kdežto v Liberci se má zachovat prakticky současný stav, aniž by to kdokoliv zdůvodnil,” diví se Michal Hron (SLK).
V návrhu 2016 se výrazně redukují plochy pro bydlení, zejména plochy pro výstavbu rodinných domů v okrajových částech města Liberce. To povede k tomu, že si Liberečané budou stavět své domy a byty v sousedních obcích a městech (např. Stráž nad Nisou, Šimonovice, Dlouhý Most, Chrastava, Mníšek, Nová Ves). „Tito lidé budou po právu užívat infrastrukturu Liberce, ale svými daněmi budou přispívat obci, v níž budou bydlet. V návrhu územního plánu přitom chybí strategie, která by tomuto trendu čelila,” dodává Jan Marek, zastupitel za SLK.
Návrh územního plánu umisťuje v řadě případů plochy pro výrobu přímo mezi plochy pro bydlení, například v Karlinkách nebo Růžodolu. „Dodatečné rozšiřování výroby potom v budoucnu narazí na složité a drahé řešení dopravní dostupnosti, o námitkách ekologických institucí a místních lidí nemluvě. Přitom v původním návrhu se počítalo s vhodnějšími a dostupnějšími plochami bez přímého kontaktu s bydlením třeba v Ostašově nebo Machníně,” vysvětluje Jaroslav Zámečník (SLK).
V novém plánu se dále počítá s rozšířením zelených ploch a tvorbou tzv. zelených pásů Starostům ale chybí nějaká jasná koncepce, která by zdůvodnila hrubé zásahy do některých soukromých pozemků nebo naopak jejich vynechání. „Dosud není zpracována podkladová studie která by zdůvodnila nutnost zařazení ploch v soukromém vlastnictví do veřejné zeleně,” konstatuje Antonín Ferdan, zastupitel za SLK.
Nový návrh územního plánu posiluje také nepřípustně vliv Teplárny Liberec na budování decentralizovaných způsobů vytápění. K tomu sděluje Jan Marek: „Nový plán striktně vymezuje zájmové území centrálního vytápění, v němž již nebude prakticky možné vybudovat přípojky zemního plynu bez souhlasu Teplárny Liberec a odpojit se tak od centrálního zdroje.“ Starostové chtějí v této věci podat samostatnou připomínku a umožnit občanům v případě ekonomické a ekologické efektivnosti rozhodovat se o způsobu svého vytápění samostatně.
Umělý systém fondů brzdí investice
Krátce po svém zvolení do pozice ekonomického náměstka se Jan Korytář a jeho Změna rozhodli zcela změnit a skrytě převzít financování investic a oprav městského majetku. „Rozhodli se s tichým a naivním souhlasem ANO rozmetat stávající systém, v němž měl každý odbor v rozpočtu města k dispozici své peníze schválené zastupitelstvem, a nahradili jej dodnes nefunkčním a hlavně zcela netransparentním fondem rozvoje. Penězi ve fondu ale již nevládnou odbory a gesční náměstci, nýbrž Jan Korytář,“ vysvětluje Jiří Šolc, předchozí ekonomický náměstek města. Michal Hron, zastupitel za SLK k tomu dodává: „Fond měla spravovat správní rada, jíž jsem členem. Ta se ale sešla jen jednou, a to tři čtvrtě roku po svém jmenování, aby jejím členům Jan Korytář oznámil, že nic zatím není jasné.“
O nesmyslnosti a nefunkčnosti toků peněz na investice a opravy městského majetku svědčí i zastupitelstvu předkládané rozpočtové opatření, jímž se teprve od dubna fond rozvoje naplní a stanoví se akce, na které se peníze vložené do fondu použijí. Neboli teprve nyní v dubnu (!!) mohou odbory poprvé čerpat peníze na správu jim svěřeného majetku. Celé tři měsíce roku mohli jen stát a čekat. Zastupitelé za SLK upozorňují od počátku na nesmyslnost a neblahé důsledky fondového financování a nyní je nejvyšší čas, aby náměstek Korytář uznal své pomýlení a tento byrokratický a neprostupný val okamžitě zrušil.
Refinancování ano, ale jen při snižování zadluženosti města
Již potřetí dostali zastupitelé na stůl záměr refinancování městského dvoumiliardového dluhu. S každým novým návrhem přibyly dvě nové varianty, takže poslední návrh jich měl už pět. Starostové od počátku snížení dluhové služby vítají, současně ale odmítají každou variantu, která by dosud uspořených a dluh snižujících 350 mil. Kč použila na nové dlouhodobé zadlužení a konzervovala tím současnou výši dluhu na 2 miliardách Kč.
Proto Starostové podpořili novou variantu D otevírající další jednání o variantě E, které jsou srovnatelné a na jejichž bázi by se dalo dojít s věřiteli ke konečné dohodě. Dobrým výsledkem by bylo odkoupení zbytku dluhopisu 330 mil. Kč z naspořených 350 mil. Kč v amortizačním fondu a za stávajících úrokových podmínek pokračovat v postupně snižovaném směnečném programu. „Tímto postupem by město získalo 100% kontrolu nad svým dluhopisem a k postupnému splácení by mu zbývalo 1.650 milionů Kč. Vykoupeno by to sice bylo úrokem ve výši současného úrokového zajištění, na druhou stranu by odpadlo nově se rýsující riziko záporných úroků,“ doplnil Jiří Šolc, zastupitel za SLK a předseda finančního výboru.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: PV
