Přestože uprchlíci a názory na ně rozdělují společnost a jen málokdo na toto téma nemá názor, je třeba s koncem roku připomenout, že migrační krize na životy nás Čechů dopadá oproti západním zemím jen velmi málo, možná by se dalo říct, že sotva znatelně. Žijeme v zemi, která v minulých měsících prokázala, že se s uprchlíky dokáže vypořádat a zajistit tak, aby se z nich nestala přímá hrozba pro naše občany. Přesto je na místě i nadále zachovat velkou obezřetnost. Je třeba, abychom spolu se zeměmi, které sdílejí náš názor, vyvíjeli v EU tlak na důslednou ochranu schengenských hranic, aby se situace v Evropě neopakovala.

Pokud bychom v závěru roku měli bilancovat, je třeba podívat se na patřičné ukazatele o kvalitě našeho života: nízká kriminalita, vysoký stupeň osobní bezpečnosti nebo kvalita životního prostředí letos Českou republiku posunuly na 22. místo v celosvětovém žebříčku kvality života. Poslední místo zaujímá Afghánistán, odkud právě z obav o svůj život nebo o budoucnost svých dětí odcházejí lidé do Evropy. Nic není černobílé, ale statisíce uprchlíků mířících do Evropy jsou bohužel snadnou zbraní těch politiků, kteří využívají strach občanů z těchto cizinců k prohlubování nenávisti vůči nim a jejich hlavním cílem není přinášení řešení, ale pouze zisk hlasů voličů.

Irácký velvyslanec mi řekl (a já s ním souhlasím): pro řešení příčin migrační krize je nutností vytvoření velké koalice světových mocností proti Islámskému státu, a to i se zapojením sil syrského prezidenta Asada, po ukončení bojů pak do dvou let volby pod mezinárodním dozorem. Bašár Asad je nepochybně zločinec, ale to byl i Stalin, a přesto se s ním demokratické země za Druhé světové války spojily, aby porazily větší hrozbu.