Ve svém vystoupení na sjezdu odborového svazu KOVO jsem se jako již mnohokrát dříve vrátil k problému, který dlouhodobě zatěžuje veřejné finance a je také velmi aktuální ve vztahu k nedostatku pracovních sil v ČR. Jde o zásadní nerovnost v míře odvodů sociálního a zdravotního pojištění u zaměstnanců a OSVČ. Jde o téma právě na půdě odborů často široce diskutované.

Ze styku s řadou živnostníků dobře vím, že o vydání živnostenského listu si požádali jen proto, aby vyhověli ultimátu svého zaměstnavatele, aby si vůbec udrželi práci. O spoustě firem, které prakticky nemají zaměstnance, ale jen smlouvy s živnostníky, také vím, že přežívají jen z měsíce na měsíc.

Jako již vícekrát jsem včera konstatoval, že rozdíly v odvodech nepřinášejí rovné podmínky pro občany. Důchody jsou vypláceny podle stejných pravidel všem a také zdravotní péče je nároková plošně, ačkoliv zaměstnanci a OSVČ do systému přispívají rozdílně, zaměstnanci totiž platí mnohdy až několikrát víc než OSVČ. Přitom zdravotní péči dostávají stejnou.