Stále mi vrtá hlavou prohlášení infantilního gerontofila Emanuela Macrona, hrajícího si v roli francouzského prezidenta na státníka světového formátu, že francouzští vojáci možná budou muset jít bojovat na Ukrajinu.

Nemohu se zbavit pocitu, že dnes šestačtyřicetiletý Macron zřejmě zrovna chyběl ve škole, když probírali, jak v Rusku dopadl jeho krajan Napoleon. Dost možná byl právě na tajném výletě se svou tehdejší o 23 let starší učitelkou, jeho současnou ženou Brigitte. Což byla aféra, která počátkem 90. let probublala i našimi médii. Asi by proto bylo dobré připomenout nejen jemu, ale i mnoha dalším evropským politikům, jak to s tou Napoleonovou „Velkou armádou“, v jejímž čele dne 24. května 1812 vpadl do Ruska, vlastně skončilo.

Takzvanou Grande Armée tvořilo pravděpodobně až 675.000 mužů. V rozporu s obecným povědomím, že byla tvořena především Francouzi, bylo v jejích řadách mnoho dalších národností. Francouzské jednotky v ní byly de facto v menšině. A protože pod praporem rakouských vojsk v ní, kromě dalších národů tehdejší rakouské monarchie, sloužilo možná až několik desítek Čechů, příliš se složením nelišila od evropských zemí NATO, chystajících se zřejmě zopakovat tehdejší Napoleonovu osudovou chybu.