Tak tuto větu jsem si přečetla v dopise v e-mailové poště, kde nabízejí on-line knihu. On-line knihu si neobjednám, ale na školení o novele určitě půjdu a budu doufat……, protože se současným zněním jako starostka nejsem spokojená. A proč?
Zjednodušeně řečeno zákon stanoví pravidla nám, obcím i jiným institucím, jak vybírat firmy, které budou provádět nějakou práci či dodávat nějaké služby. Stavět silnici, chodník, opravovat dům, kanalizaci, vodovod, dodávat obvazy do nemocnice atd. Zákon nastavuje určité normy, jak vybírat. Vadí mi nejvíce pravidlo, podle kterého nelze při výběru zvýhodnit firmu podle místa sídla, tedy tu, která je blízko od nás, kterou známe, která se již někdy u nás osvědčila. To by byla podle jmenovaného zákona diskriminace firem z dalších částí ČR. Ale toto je právě proti zdravému rozumu. Nebrat z té skupiny osvědčených, ale stále se hnát do neznáma. Cizí firma z jiného koutu státu výběrové řízení může vyhrát, jeví se jako finančně nejvýhodnější, ale tady u nás ji nikdo nezná. V tu chvíli starostovi-starostce začne naskakovat husí kůže v očekávání příštích dní. Možná to bude fungovat, ale také možná ne a člověk s tím mnoho nenadělá, protože firma byla vybrána podle zákona a ten platí.
Poslední zkušenost z tohoto roku mne přesvědčila, že firma z daleka, byť vítězná, nemusí být výhrou pro obec. Velká vzdálenost sídla firmy od místa realizace, zdá se mi, že toto je špatně. Technicky to je těžké i pro vybranou firmu i při dobré vůli. Věci nejdou tak, jak by měly jít. Chybí zde ale i sounáležitost s místem prováděných prací, chybí zde vztah k naší vesnici, k našemu kraji. Také chybí firmě strach z bezprostředních i pozdějších referencí, pokud nebude odvedená práce stoprocentní. Chybí zde pocit, že se zástupci zhotovitele a objednatele budou do budoucna potkávat a nechtějí se na sebe poté mračit, jestliže práce stála za starou bačkoru. Prostě už se neuvidí, mají sídla daleko od sebe, vše je zapomenuto a život jde dál. Práce proběhly kostrbatě, s problémy, ale zákon byl splněn.
Tohle je strohé a nelogické splnění zákona o veřejných zakázkách, který dbá na to, aby nebyla žádná firma diskriminována. Aby všichni měli rovné příležitosti v získávaní zakázek. Aby jak k tomu přijdou starostky a starostové. Oni si vlastně ani firmu nemohou vybírat podle kritérií, která jsou pro ně opravdu důležitá.
Spokojenost je většinou lepší právě s firmami, které sídlí blízko, mají krátké dojezdové vzdálenosti, komunikace s vedením firmy v případě potřeby je operativní a rychlá. Věci jsou řešeny skoro okamžitě a na místě „z očí do očí“. Většinou se znají, a nebo investoři mají podrobné reference, protože firmy jsou z blízkého okolí.
Špatně odvedená, či špatně probíhající práce, a pověst by se šířila do určitého okruhu velmi rychle. Proto se místní firmy snaží vše udělat v nejlepší kvalitě. Dobrá pověst je důležitá i pro jejich další existenci na trhu práce.
Zákon o veřejných zakázkách sice splňuje požadavky zákonodárců, kteří je sestavili podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, aby se zamezilo diskriminaci apod.
Ale spíš mi připadá, že občas některý zákon je sestavený spíš bez vědomí, či „v bezvědomí“. Většina zákonodárců není z praxe a neví, jaké důsledky ze zákona posléze vyplynou tady „dole na zemi“ v terénu obcí a měst. Jaké nepříjemnosti nám starostkám a starostům jsou tímto zákonem často nastoleny. Jak máme vysvětlit lidem v obci, když práce neprobíhají hladce, že firma byla vybrána podle zákona, ale ne podle zdravého rozumu.
Přimlouvám se za to, abychom my, starostky a starostové ještě více na tyto věci upozorňovali a žádali o selský rozum i naše poslance Parlamentu. Mělo by být umožněno, ne nařízeno, nějaké regionální zvýhodnění firem, které si budeme vybírat. Vymezit zákonem kruh v mapě a v něm upřednostňovat výběr, alespoň to umožnit. Je přece lepší spolupracovat s osvědčenou a známou firmou. Když si například tady v Pardubickém kraji budeme vybírat regionální firmy, nevidím v tom diskriminaci třeba firem z Vysočiny. Tamní dodavatelé mají zase své možnosti nabídnout práci regionálním odběratelům.
Doufám ve změnu a použiji své oblíbené rčení: „Nechci se škrábat pravou rukou za levým uchem, ale chci to udělat jednodušeji.
Mgr. Hana Štěpánová (STAN), starostka Morašic u Litomyšle
Psali jsme:
autor: PV
