Pokud totiž použijeme zdravý selský rozum, snadno objevíme, že minimální mzda je socialistickým nástrojem, který nejvíce poškozuje ty, kterým má pomáhat.

Minimální mzda je vládní administrativní nařízení, kterým vláda ukládá zaměstnavatelům nejnižší hranici mzdy, za kterou mohou zaměstnat pracovníka. Tento nápad pochází z konce 19. století, ale - na rozdíl třeba od sociálního pojištění - není v západním světě standardem. Například v EU má právně zakotvenou minimální mzdu 18 z 27 členských států (minimální mzda neexistuje například v socialisty tak oblíbené Skandinávii nebo v Itálii).

Výše minimální mzdy není konečná částka, kterou zaměstnavatel za zaměstnance platí. Připočítejme k tomu ještě zdravotní a sociální pojištění a zjistíme, že v současné době zaplatí zaměstnavatel za zaměstnance s minimální mzdou 10 720 korun a po zvýšení minimální mzdy dokonce 11 390 (čili o 670 korun více).

Nabízí se proto logická otázka, za kolik dnes zaměstnaných pracovníků s minimální mzdou budou zaměstnavatelé ochotni toto zvýšení zaplatit.

Ekonomická teorie, která je však podepřena velkým množstvím empirických dat a reálných příběhů z celého světa, nám dostatečně průkazně ukazuje, že zvyšování minimální mzdy vede ke zvyšování nezaměstnanosti a vytlačování těch nejzranitelnějších z trhu práce.