Liší se tedy letošní předvolební kampaň nějak od těch předcházejících? Má si volič oddaný víře v demokracii a z ní plynoucí vnitřní povinnosti „jít volit“ něčeho pozorněji všímat? Řekl bych, že ano.

Nemíním nijak pitvat nejrůznější návrhy, které se průběžně objevují a jsou více či méně (ne)reálné. Přesto se mi zdá, že některá politická uskupení zneužívají ekonomických obtíží k tomu, aby se pokusily zabrnkat na strunu váhavých a zdánlivě opuštěných lidí politickým vábením „stát vyřeší vaše problémy“. Hitparádu těchto návrhů – prozatím – vede návrh sociálních demokratů na zřízení české státní (lidové) banky.

Východisko k tomuto návrhu se opírá o utkvělou, některými politiky i médii pěstovanou, představu o tom, že za všechny naše finanční, ekonomické a dokonce i osobní potíže mohou soukromí bankéři soukromých bank.

Jednak nás odírají na bankovních poplatcích, říká se, jednak tloustnou z peněz daňových poplatníků hrozbami „pokud nám nepomůžete, zkrachujeme spolu s vašimi úsporami“, nepůjčují anebo půjčují za nekřesťanský úrok a k tomu všemu si chodí v černých šatech s bílou košilí a jezdí v luxusních vozech. Rozeznít tento alibistický i závistivý tón je v současné, vlastně již několik let trvající, době jednoduché.

A tak se objevuje zdánlivě spásný předvolební nápad: co kdyby tu byla nějaká státní banka spravovaná státními bankéři, podléhající vládní (parlamentní) kontrole, která nebude účtovat zločinné poplatky, bude úplně garantovat veškeré naše vklady, bude půjčovat peníze bez problémů (což prý pomůže spotřebě a roztočí kola ekonomiky), bude slibovat vysoké úročení vkladů či nižší úrokové sazby z půjček? Prostě bude se chovat zodpovědněji a morálněji než pánové v buřinkách ze soukromých komerčních bank. Nezní to báječně? A konec konců není to představa, která dokonce může většinově souznít s přáním mnohých občanů – voličů?

Pokud by střadatel, který si sem tam dá rozumně nějakou tu korunu stranou a myslí spořením na horší časy, měl něčemu takovému uvěřit, pak stojí před složitějším problémem: není politický návrh na vytvoření silné státní (a státem garantované) banky průlomem do světa „státního podnikání“? Průchodem do prostoru, v němž bude málo a ještě méně místa pro nezávislou aktivitu svobodných lidí a ve kterém bude „podnikat“ stát se svými úředníky, razítky a formuláři?