Středeční teroristický čin v Paříži je dalším potvrzením faktu, že se nevyplácí ignorování problémů s akcelerující imigrací lidí z jiného kulturního prostředí, a že se nevyplácí politika vývozu demokracie (přestože lidskoprávní intervence mohou býti pouhou slupkou pro mocenské a ekonomické zájmy).

Politika multikulturalismu

Západní státy si nechaly přijít do země přemíru lidí, kteří se do integrace do původní společnosti příliš nehrnou (viz pozn. pod čarou). A procentuelně je mezi takovými lidmi samozřejmě větší množství šovinistů než ve skupině lidí, kteří ve většinovém kulturním prostředí vyrůstali a přijímají je za své. Kvůli jejich množství je složitější a dražší takové lidi s extrémními názory dozorovat, i když policie ví, že by dozorováni být jistojistě měli. Jako příklad nechť slouží přímo hlavní podezřelý z teroristického útoku v Paříži, který byl policii dobře známý. Kromě jiného byl dříve součástí islamistické buňky, která v mešitě na východě Paříže verbovala francouzské muslimy, aby šli bojovat do Iráku. Byl zatčen, a po propuštění měl být sledován. Ale nebyl, neboť by to prý stálo tisíce eur denně a na to zřejmě zadlužený francouzský stát při tolika případech nemá.

Imigrace v malé míře zřejmě vskutku obohacuje. Ve větším množství však rozvrací. Jako koření v jídle. Nebo sůl. Když přesolíte polévku, není k jídlu. Sice když jí naopak vůbec neosolíte, tak také ne, ale pořád ještě máte možnost pomaličku dosolovat. Ve chvíli, kdy to přeženete, tak ji můžete rovnou vylít. Mám pocit, že některé státy Evropy nejenže přesolily, ale nacpaly si tam té soli tolik, že vytvořily přímo přesycený roztok. Sůl se už nerozpouští, nýbrž při chladnutí polévky precipituje ve formě tvrdých, nepoddajných krystalků.