Jednou z příčin současné personální devastace našeho zdravotnictví je chaotický a vůči mladým lékařům nepřátelský systém specializačního vzdělávání. Vzdělávání lékařů je v České republice v porovnání s většinou států EU zbytečně dlouhé, rozdrobené do nadměrného počtu specializačních oborů a mladí lékaři musí před složením atestace absolvovat řadu měsíců trvající stáže ve velkých nemocnicích, což poškozuje regionální zdravotnictví a vzdělávání zbytečně prodražuje.

Vedle nízkých platů či mezd a soustavného porušování zákoníku práce obrovským množstvím přesčasové práce je rozvrácený systém postgraduálního vzdělávání organizovaného lékařskými fakultami uváděn mladými lékaři za třetí nejdůležitější příčinu, proč celá jedna pětina z nich odchází do zahraničí hned po své promoci. S tímto faktem jsem každodenně konfrontován jako lékař i náměstek krajské nemocnice, kdy je již běžné uzavírání specializovaných ambulancí a omezování provozu základních oborů, a to právě pro nedostatek lékařů.

Nedostatečný personální stav je pak jen krůčkem pro vážnější i forenzní pochybení s dopady na zdraví občanů. Tento stav měla změnit novela zákona o vzdělávání lékařů, která se připravovala týmem odborníků z Ministerstva zdravotnictví, České lékařské komory, lékařských fakult a odborných společností, kdy se původně vycházelo z několika postulátů, jako např. zjednodušit systém postgraduálního vzdělávání, snížit počet oborů, zkrátit dobu vzdělávání na nezbytně nutnou dobu při akceptování evropské normy, aby specializovaná způsobilost měla stejnou hodnotu jako bývalá atestace I. stupně, která opravňuje mladého lékaře po dvou letech k samostatnému výkonu praxe. A obory, které by byly vyřazeny ze základních oborů, bude možno absolvovat jako nástavbové ve zkráceném režimu.