Blíží se volby, a tak se nyní bude většina politiků o stav našeho hospodářství intenzivně zajímat. Jako voliči bychom ale neměli zapomínat, jaké kroky v posledních létech pravicové vlády dělaly a čím to vlastně je, že současná ekonomická  kondice není dobrá. Příkladem může být dlouhodobý růst počtu nezaměstnaných a prakticky žádné faktické kroky těchto vlád v  boji s  nezaměstnaností. Uvidíme, s jakými programovými cíli stávající parlamentní pravicové strany přijdou, ale určitě to bude připomínat skončené fotbalové utkání, při kterém se poražený tým dožaduje ještě jednoho „poločasu“, aby dokázal, že inkasované góly byly náhodné a že fotbal hrát umí.

CHYBÍ JASNÁ HOSPODÁŘSKÁ STRATEGIE

Jsme ve fázi, kdy bez cíleného „restartu“ nedosáhneme oživení ekonomického rozvoje. A právě tudy vede cesta  z recese. Tvrdím, že se nacházíme v bludném kruhu.  Podniky disponují kapacitami, ale nemají odbyt, spotřebitelé by byli ochotni nakupovat, ale nemají peníze (nebo nejsou ochotni využívat úspor) a banky mají dostatek kapitálu, ale není zájem o úvěry. Klíčem k řešení je rozpohybování poptávky. Ale jak toho dosáhnout? Nezbytné je zaměřit se na každý prvek a aplikovat vyvážené ekonomické nástroje.

Na straně podniků jde o stimuly hospodářské činnosti. Role státu je v tomto ohledu zřejmá – jde o vhodnou politiku investic a jejich systémovou podporu. Právě investice a z nich plynoucí multiplikační efekty jsou stavební hmotou ekonomického rozvoje. Stát by měl mít představu o pomyslném „národním investičním plánu“. Měl by mít jasnou představu o věcném a časovém harmonogramu budování infrastruktury, ať už jde o infrastrukturu dopravní, vodohospodářskou, nebo třeba energetickou, o způsobech jejího zafinancování.  Bez jasné hospodářské strategie se jen těžko zrodí ekonomická prosperita.