Toto opatření těší každého, kdo má známé jinde v Evropské unii; já z něj mám radost dvojnásobnou. Tímto opatření se totiž doslova a hmatatelně opět naplňuje heslo, které Jean Monnet nesčetněkrát opakuje ve svých Pamětech: „Nespojujeme státy, propojujeme lidi.“ Monnet, pravý autor Schumannovy deklarace (1950), měl za to, že skutečnou zárukou míru a prosperity v Evropě nejsou a nebyly propojené státy, ale propojení lidé. Ostatně, oficiální heslo Evropské unie zní „Jednotná v rozmanitosti“.

Projekt evropské spolupráce viděný touto optikou dostává zcela jiný rozměr. Není náhodou, že právě propojování lidí dostupnějšími telekomunikacemi či studentským programem Erasmus, patří k tomu nejpopulárnějšímu, co Unie nabízí. A optikou Monnetova hesla lze pochopit i slova preambule Smlouvy o EU o „stále užším svazku mezi národy Evropy“: „národy“ neznamená „státy“, ale „lidi“. Stejnou optikou viděno pak snadno pochopíme, proč si na vrcholných jednáních představitelé států EU programově tykají: nejde o povinnou žoviálnost, ale o bourání bariér.