Hezký dobrý podvečer vám všem. Ten dnešní den, ta dnešní mimořádná schůze je velmi zvláštní. V něčem je ale stejná. Zase jsem se dozvěděl, že všetci kradnú. Já to poměrně špatně snáším, protože se osobně domnívám, že snad kromě cukru babičce, asi ve třech letech, kostky cukru - jsem pak už neukradl nic. Dozvěděl jsem se, jací jsme všichni špatní, protože je tady vytvořen nějaký komplot, který má zlikvidovat někoho, kdo je sklovitě čistý.

A pak jsem se dozvěděl od pana ministra spravedlnosti, že nás všechny čeká, že nás bude někdo odposlouchávat. Já bych vám chtěl říct, že jsem šel do politiky ze zvláštních důvodů. Skutečně takových ideálních, že si až někdy připadám hloupý, že jsem to udělal. A mám za sebou odposlechy, že se vám o tom nesnilo. Já jsem byl odposlouchán ve dne v noci. Dostával jsem denně okolo třiceti výhružných telefonátů. Dostal jsem natočené video, jak má žena je s malinkatým ročním dítětem ve sklepení a k tomu nápis - víme o ní všechno, kde se hne. Víš, co se jí může stát? A pak jsem byl odposlouchán oficiálně. Protože, aby se toto nějak vyřešilo, tak jsem musel podepsat policii, že se nechám od ní odposlouchávat a měl jsem odposlechy v posteli. Takže mně nemůže nikdo vyprávět o tom, co ty odposlouchávat nebo ne.

Proto také, když já říkám, že s odposlechy nesouhlasím, vím, na rozdíl od většiny z vás, o čem mluvím, když se bojíte říct někomu doma, třeba i miláčku, protože víte, že to bude číst dvacet, třicet sledovačů. A nebo, že to může být slovo, na které se spouští ten nahrávací pásek.