V poslední době emoční vlnu vyvolalo první kolo prezidentských voleb v Rakousku, kde s nemalým náskokem zvítězil kandidát Svobodné strany Rakouska (FPÖ) Norbert Hofer (35, 4 %) před kandidátem Zelených A. Van der Bellenem (21, 3 %). Zcela propadli kandidáti lidovců a sociálních demokratů, kteří opanovávali prezidentský post dříve. Rozčarování, panika, bezradnost, otázky – co a jak dál – ovládly média, politické komentátory i veřejnost. Je ale tou jedinou odpovědí na to, proč tomu tak je, nezvládání migrační vlny? A také politika, k níž údajně „nutí“ země unijního prostoru kancléřka Merkelová?

Nedávné slovenské parlamentní volby vynesly do popředí zájmu také Kotlebovu Ľudovou stranu Naše Slovensko a některé ohlasy z Čech veřejnost přesvědčovaly o tom, jak za tohle může především Merkelová. Mnohem blíže zřejmě stojí komentář L. Fily v reakci na vystoupení Kotlebovy strany: „Lenže volebnú podporu extrémistov v regiónoch sa nepodarilo štatisticky spojiť s nezamestnanosťou, so vzdelaním, s výskytom rómskych osád ani iným konkrétnym kritériom alebo problémom. Ani lepšie spravovanie verejných vecí teda nemusí zhubnú ideológiu automaticky vykynožiť. Treba rátať aj s tým, že nás čaká vojna myšlienok, ktorú bude treba vybojovať v hlavách ľudí.“[1]

Kdyby byl svět jen černobílý, byly by jakákoli změna, kompromis či společenský posun často nereálnými, ale o jejich možnosti by nemělo ani smysl uvažovat. Nevím, zda si to uvědomují či vůbec chtějí uvědomit ti, co si našli hlavního viníka v Merkelové, stejně jako vím, jak právě jim je často černobílé vidění vlastní. Není totiž náročné pro výklad ani pochopení, zejména pro své „totalitní“ zjednodušení.