Ozbrojený americko-britsko-francouzský útok na syrské pozice související také s vývojem chemických zbraní, jimiž syrský režim disponoval a které měly být dle mezinárodních úmluv zlikvidovány, nelze jednoznačně považovat za cestu k řešení složité situace v daném blízkovýchodním regionu. Danou oblast totiž ve velmocenském zájmu "zneužívají" jak Rusko, tak USA. Vzhledem k závažnosti situace a opakovanému použití např. právě chemických zbraní, při nichž umírají civilisté a je poškozováno jejich zdraví, by se vší vážností (o rozum opřenou) nemělo být problémem pro zainteresované strany se sejít a dohodnout se na řešení směřující k uzavření míru.

Bohužel tento region slouží Rusku i USA mj. také jako oblast, kde se testují nové zbraňové systémy, demonstruje se vzájemná síla a využívá se "třetích stran", jenž slouží oběma velmocem. Komu však neslouží tyto kroky, je civilní obyvatelstvo, což opět historicky potvrzuje fakta o tom, že v zájmu velmocí bývají lidské životy až na místě posledním. Neměli bychom ale být naivní a myslet si, že Asadovu režimu na civilních obětech záleží. Chování jeho režimu pak "zneužívá" Rusko a eskaluje vlny uprchlické krize směrem do Evropy, zejména zemí EU. Tyto destabilizující kroky opětovně "otevírají" možnosti k podobným zásahům, jako byl ten dnešní.

Toto "permanentní válečné hodování" dává sice velmocem tu více, tu méně pocit převahy, nevede však k řešení. Tedy ukončení války v tomto regionu a nastavení stabilizace, která by vystřídala "válečné běsnění" s riziky pro další části světa. Evropské země bez rozdílu, a členské státy EU jsou toho výrazným důkazem, často jen "dohánějí a snaží se ustát" přijatá rozhodnutí ve Washingtonu či Moskvě. Přitom se musejí potýkat s dalšími, nikoliv nezanedbatelnými účinky tohoto vývoje, a to je např. terorismus.