Svobodová (OMMO): Když „hloupost“ nosí uniformu, pořád je to hloupost

30.04.2016 18:00

Uniformy jako příklad nikoliv běžného oděvu na jedné straně odlišují a zároveň ztotožňují své nositele s určitým stejně sociálně i profesně zaměřeným kolektivem lidí.

Svobodová (OMMO): Když „hloupost“ nosí uniformu, pořád je to hloupost
Foto: Občané městu, město občanům
Popisek: Občané městu, město občanům
reklama

Nošení oděvů je nejen příznakem kulturně sociální příslušnosti, má svou historii a vyjadřuje některou dobově podmíněnou symboliku. Je tedy i zájmovým a profesním vyjádřením identifikující některé z nás, jak vnímat tu či onu příslušnost. Psychologicky má často velmi silný účinek na jednotlivce, pokud se chtějí ztotožnit s tím či oním kolektivem, aby posílili např. své sebevědomí a dodali na významu sociální roli, kterou ve společnosti zastávají. Může však působit různě, jinak, chce-li se takový jednotlivec odlišit a tím vyzvat pozornost svého okolí – v negativním či pozitivním slova smyslu.

Uniformy jako příklad nikoliv běžného oděvu na jedné straně odlišují a zároveň ztotožňují své nositele s určitým stejně sociálně i profesně zaměřeným kolektivem lidí. Někteří se k uniformě uchylují, protože v „jinakosti“ nacházejí zároveň pocit převahy nad svým okolím, což se umocní např. dalšími atributy, které příslušnost k danému profesně sociálnímu stavu činí komplexnějším – např. verbální či neverbální projevy chování a jednání, ale i věcná vyjádření v podobě zbraní nebo dalších silových prostředků pro výkon profese.

Sáhnu-li do své paměti, pak si vzpomenu na svou babičku, která používala rčení: „Dej blbci moc, tím víc si ji žádá.“ Vzpomínám si, že reakce jejího nejbližšího okolí byla často nervózní, a myslím, že babičce mnohdy naznačovalo, ať raději mlčí. A ona někdy dodávala, že je už příliš stará na to, než aby jen mlčela a poslouchala ty… Následoval možná drsnější výraz o tom, koho.

Od té doby uplynulo už hodně let. Babička už není mezi živými, ale protože si velmi cením mnoha z jejich rčení, průpovídek a přirovnání, vzpomenu si na ně a nacházím jejich významy, které mi možná před těmi x-lety nebyly zcela jasné. Nejinak tomu je i dnes, když čtu: „Vedení pražské policie ve čtvrtek podpořilo policistu, který prováděl vloni v červenci zákrok na demonstraci v Praze, při kterém měl být podle obžaloby napaden aktivistkou Kateřinou Krejčovou. Soud ji pravomocně zprostil obžaloby s tím, že policistu zranit nechtěla a vzhledem k rozdílu fyzické konstituce ani nemohla. Navzdory pravomocnému verdiktu hovoří policie o nepřípustném maření práce policistů.“[1] A nyní ještě k té „uniformované hlouposti“: „Jakékoli jednání, ať verbální nebo fyzické, směřující k maření úkonu policisty coby úřední osoby považuji za absolutně nepřípustné,” uvedl ředitel pražské policie Miloš Trojánek. Nezbývá než doufat, že na podobná vyjádření a přístupy části policie se poděkování z Hradu nevztahuje. Ale…

Babička si skepsi zachovala do konce svých dnů a já se dnes stále více přesvědčuji proč.

[1] Vedení pražské policie se postavilo za zalehnutého policistu. Navzdory pravomocnému rozsudku. Novinky.cz. Dostupné zde.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: PV

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Primátor Hřib: Představitelé Prahy a Vídně podepsali dohodu o vzájemné spolupráci

7:37 Primátor Hřib: Představitelé Prahy a Vídně podepsali dohodu o vzájemné spolupráci

Dlouholeté neformální partnerství nyní stvrdili primátor hl. m. Prahy Zdeněk Hřib a starosta Vídně M…