Když se ještě za minulého režimu, koncem osmdesátých let minulého století, připravovala rekonstrukce dosluhující točny, platil již památkový zákon, který platí dodnes. Ten vyžadoval rozhodnutí správního orgánu, tehdejšího krajského národního výboru (KNV), které nebylo (možná pro nesouhlas památkářů) vydáno (první pochybení). V průběhu rekonstrukce točny došlo ke změně režimu, KNV byly zrušeny a novým zřizovatelem investora rekonstrukce, Jihočeského divadla, se stalo město České Budějovice. To se rozhodlo stavbu financovanou státem dokončit a nová točna byla přes nesouhlasné stanovisko ministra kultury zkolaudována, ovšem jako dočasná stavba (pochybení druhé).

Zároveň byla připravována žádost o zapsání Českého Krumlova na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. V dokumentaci pro zápis však nebyla uvedena žádná zmínka o otáčivém hledišti (pochybení třetí). UNESCO se až v polovině devadesátých let dovídá o otáčivém hledišti v barokní zahradě a požaduje po České republice splnění závazku v ochraně původního kulturního dědictví.

Ministr kultury Pavel Dostál sděluje, že dočasná stavba bude odstraněna. Nicméně ve veřejnosti se divadelní představení těší obrovskému zájmu a točnu navštěvují tisíce lidí. Ministr kultury Vítězslav Jandák píše UNESCU opatrný dopis, že Česká republika zvažuje točnu v zámecké zahradě ponechat, na což je opět negativní reakce. A tak ministryně kultury Helena Třeštíková opět ujišťuje orgány UNESCO, že do budoucna bude točna odstraněna.