1.     nezaručuje oddělení úřednických a politických funkcí na úrovni ministerstev a jiných ústředních správních úřadů,
2.     neumožňuje úředníka kárně postihnout,
3.     neupravuje zvýšenou odpovědnost úředníků,
4.     nezajišťuje účinnou ochranu úředníků pro případ nedůvodných organizačních změn či účelového špatného hodnocení,
5.     ponechává počet a stanovení míst úředníků potřebných pro výkon agend státu zcela mimo kontrolu vlády,
6.     nezaručuje konec praxe zneužívání nepřiměřeně vysokých odměn.

Vládní návrh zákona o úřednících stojí na hliněných nohou. Více než cokoliv jiného připomíná dort pejska a kočičky, který nakonec nikomu nechutná. Je pouhou formální čárkou vlády v boji s korupcí a nezajišťuje občanům kvalitní úředníky se zvýšenou odpovědností za odváděnou práci. Navíc tento zákon konzervuje stávající stav. Principy zákona jsou navíc v rozporu s Ústavou ČR – čl. 79 odst. 2, podle něhož poměry státních zaměstnanců upravuje zákon. 

Tzv. ústupek vlády nakonec zavést institut státního tajemníka není ničím jiným, než snahou „zabetonovat“ ve vysokých pozicích na ministerstvech politicky dosazené, kvalifikační kritéria nenaplňující a současně neschopné úředníky nejlépe po dobu celého příštího volebního období. Státní tajemník může být účinným nástrojem depolitizace jen v případě, kdy má na starosti nejen personální pravomoci, ale především věcné řízení úřadu. Tak tomu ale v případě vládního návrhu není. Stejně tak nejde o konec politizace, když nejsou pro ustanovení státních tajemníků stanovena přísná výběrová kritéria a jsou jmenováni ministrem se souhlasem předsedy vlády.

ČSSD jako odpověď na nečinnost a neschopnost vlády i sílící kritiku Evropské unie a hrozbu zastavení čerpání strukturálních fondů připravila novelu služebního zákona jako poslanecký návrh, který naopak zaručuje odpolitizování a nezávislost státní služby prostřednictvím: