K tomu, abych se mohla odpovědně zamyslet nad tímto tématem, jsem situaci diskutovala s několika zainteresovanými osobnostmi, z nichž některé pocházely přímo z Řecka.

Většina těchto osob poukazovala na nedostatek lidské soudržnosti v Evropské unii a neochotu Evropy si přiznat spoluodpovědnost za změny politických systémů v některých arabských zemích, které předcházely vzniku a rozvoji tzv. Islámského státu, neboť byla zničena infrastruktura v těchto zemích a zabiti mnozí rodinní příslušníci těch, kteří posléze narukovali do služeb Islámského státu. Nebezpečí představuje potenciální populismus a paušalizace zemí na národní úrovni, neboť právě Řecko je určitou obětí klientelistických vazeb jeho bývalých významných představitelů, kteří do značné míry dovedli zemi do současného stavu a uvrhli do problémů většinu řecké populace, která za tyto problémy vůbec nemohla. Premiér Tsipras (a jeho levicová strana Syriza) měl tak vysokou přetrvávající podporu i po ústupcích Evropské unie navazujících na referendum o úsporných opatřeních. Byl brán jako energický a z korupčního hlediska po dlouhé době nezatížený řecký lídr. Lídr, který nastoupil poté, co podle Řeků selhaly pravicové lidovecké i levicové sociálně demokratické vlády, jež se po dlouhá léta střídaly ve vedení země.