Nechci povinné kvóty na přerozdělování migrantů, nechci euro, ale nechci ani Czexit. Chci naopak pro naši zemi získat v EU větší respekt. Přečtěte si prosím můj projev, který jsem včera přednesl na půdě Evropského parlamentu a dozvíte se proč.

Lidská díla se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily. To platí pro Římské impérium, křesťanství, naši masarykovskou a havlovskou republiku. Jinak nepřežijí. Platí to i pro EU.

U zrodu evropské integrace stála dvě prostá slova, která pohnula dějinami. Mír a Prosperita. Dva cíle Společenství uhlí a oceli. A poválečné dekády také přinesly starému kontinentu bezprecedentní růst bohatství a dlouhé období bez válek. Cíle splněny, chtělo by se říci.

Jenomže svoboda, bezpečí a prosperita nejsou nikdy zaručeny trvale a automaticky. Nedědí se a žádná smlouva je nezajistí. Ani Lisabonská. Každá nová generace se o ně musí znovu porvat. Postavit se novým výzvám, novým hrozbám i falešnému pocitu sebeuspokojení. Jak jsme v tomto testu obstáli? Nevalně.

Terorismus a masová migrace vrazily do našeho mírového a poklidného evropského rybníčku se silou písečné bouře. Blahobyt se vinou dotací, přerozdělování a rozhazování proměnil doslova v obžerství. Zbyly po něm dluhy a špinavé nádobí narušených vztahů v eurozóně.