Právě jsem hovořila s mojí nejlepší kamarádkou z dětství, která žije s rodinou v Berlíně. Je šokovaná, plakala a zcela nepokrytě říkala, že má strach.

Nemohu slovy popsat, jakou lítost prožívám s ní, s pozůstalými, raněnými a všemi lidmi v Berlíně. A neustále se ptám dokola, jak je to možné? Jak dlouho bude Evropa slepá? My všichni sklízíme výsledky tragicky chybné politiky široce otevřené náruče a multikulturalismu. Jako žena, matka i jako politik odmítám tleskat rádoby vznešeným myšlenkám, které jsou vykoupeny životy nevinných lidí. Ráda pomohu potřebným, ale ne za cenu života mých vlastních lidí.