Poslední zpráva o odvětví je fascinující. Jen tržby členů AutoSAP dosáhly 1,02 bilionu korun (to je 1002 miliardy), pokud bychom započítali i nečlenské společnosti, dostaneme se zřejmě na úroveň kolem 1,2 bilionu. Export dosáhnul 865 miliard korun, to je 21,7 procenta z celkového vývozu. Z pásů vyjížděl nový vůz každých 23 vteřin. Ano, skoro tři auta za minutu. Toto odvětví představuje devět procent HDP země. Jsme na světě druzí co do výroby aut na obyvatele (za Slovenskem) a jsme na patnáctém místě v celkovém počtu vyprodukovaných vozů (1,35 milionu aut). Samozřejmě nejde jen o samotné automobilky, ale i o jejich dodavatele – a tento obrovský konglomerát představuje čtvrtinu našeho průmyslu, zaměstnává 117 tisíc lidí s průměrnou mzdou přes 35 tisíc korun (skoro 29 tisíc v dělnických profesích).

Vlastně se nedivím, že tato čísla u některých lidí vzbuzují děs a že se objevily odkazy na osud Detroitu, dříve srdce amerického automobilového průmyslu a nyní město, které je od roku 2013 v bankrotu. Jenže jsou tu jisté rozdíly.

Příměr s Detroitem vychází z představy, že stačí malé zakolísání trhu s auty a tento český zázrak se zhroutí. Jenže to je samozřejmě omyl. I kdyby poptávka po nových vozech poklesla (což se dříve nebo později musí stát, říká se tomu hospodářský cyklus), nemluvíme zcela jistě o propadu na hranici kolapsu. Samozřejmě by se zpomalilo tempo produkce, propouštělo by se, mzdy by se zastavily v jejich růstu – ale to není kolaps. Americké automobilky, jejichž skoro padesát let trvající problémy vedly k neštěstí Detroitu, se několikrát hrozivým způsobem nedokázaly přizpůsobit světu. V době ropné krize chrlily nadále koráby silnic s neuvěřitelnou spotřebou, když přišla vlna elegantních japonských vozů, nedokázaly vůbec reagovat. Nehledě na skutečnost, že odbory v automobilkách nepochopily, jak vážná je situace a reagovaly způsobem, který bychom mohli nazvat sebevražedným. Zvláště nepochopení vývoje se opakovalo znovu a znovu. V letech 2008 až 2010 se velká trojka (Ford, General Motors a Chrysler) dostaly na hranu krachu a nebýt rozsáhlé státní pomoci, již by neexistovaly vůbec. Což platí především o GM. Chrysler byl zachráněn také díky vstupu Fiatu.