Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych se chtěl při této příležitosti dívat dopředu a trochu smířlivě za předpokladu, že ty barikády na obou stranách se začnou zmenšovat a začneme se trochu poslouchat. A teď nemyslím barikády, které bych budoval já a pan ministr, ale myslím v tom světě tak trochu jakoby hospodářskoekologickém, jestli bych si mohl dovolit to tak nazvat.

Naši zemi jistě čeká modernizace jednotlivých odvětví. A bavíme se tady na obou barikádách např. o energetice. Každý má možná trochu jiné vize, jak by měla vypadat energetika budoucnosti. Ale i kdyby se naplnila jakákoli vize, i když nakonec myslím, že to bude muset být nějaká, na které se dohodneme, která bude rozumná, hospodářsky výhodná, přinese zlepšení životního prostředí a bude sociálně únosná, tak i kdyby to byla jakákoliv, tak bude bez debaty vyžadovat velmi zásadní investice do energetiky. A jestliže mluvím o investicích, tak aby mohly být realizovány v nějakém rozumném čase, tak k tomu potřebujeme mít systém, který to dokáže nějak úředně zpracovat tak, aby to vyhovovalo všem společenským požadavkům včetně životního prostředí, ale aby bylo realistické takové investice plánovat, aby mohly mít i své návratnosti.

Myslím si, že jsme si teď vyzkoušeli na té dopravě, na dopravní infrastruktuře, že to není tak snadné. A jakoby ve stínu jsou investice v energetice. Ony probíhají, ale probíhají velmi těžce. Například z mnoha důvodů odborných, které tady nechci rozvádět, měníme vysokonapěťovou síť z 200 kV na 400 kV ve stejné trase. Víte, jak dlouho trvá vyměnit 200 kV na 400 kV ve stejné trase? Deset let. Je to normální? Jak jsme se svázali do nějakého kozelce nebo do nějaké svěrací kazajky pravděpodobně trochu sami s přispěním Evropské unie. Dovedete si představit, co by to znamenalo, stavět nějaké nové trasy? To je pro každého téměř nepředstavitelná záležitost.