Děkuji, pane místopředsedo, za slovo.

Já už to nemůžu vydržet bavit se na téma, kde může a nemůže být politik. My tady vytváříme vlastně z celé té politické reprezentace, pokud si to neuvědomujete, stádo trochu lidí s nižší inteligencí pravděpodobně, takoví lidé, kdo ví, jestli umějí číst a psát, protože vlastně nikde nemůžou být. Politik nemůže být nikde. Musíme na to udělat brzdy, zákazy, maximálně jeden za deset let a podobně. To se týká jak tohohle příběhu, tak tisíce dalších příběhů. Když to budeme dělat dál, přátelé, nezíská tahle Sněmovna ani politické reprezentace příliš kreditu navíc. Myslel jsem si, že rozhodující je, jestli ten člověk něco umí, jestli je odborník na danou problematiku, v tomto případě jestli má nějaké zkušenosti a před tím třeba byl diplomatem, pak se stal politikem, nebo byl ministrem, umí cizí jazyky, vyzná se ve světě, umí politologii líp než kdokoli jiný. V jiném případě to může být někdo, kdo je inženýrem, má matematicko-fyzikální fakultu nebo jadernou fakultu, umí to, dostal se do Sněmovny, ale v momentě, kdy se dostal sem, tak se z něj stal blbec. To tady vlastně říkáte. Já tohle prostě nejsem ochoten připustit. Myslím si, že samozřejmě mohou být na to nějaká kritéria, pohledy, ať se prověří, jestli ten člověk opravdu je zkušeným člověkem, který něco umí. Ale kopnout ho do zadku proto, že je politik, a ještě tady tomu tleskáme, přátelé, pak se nepokoušejme o to, že tahle Sněmovna někdy získá nějaký respekt.