Jaderná elektrárna v Dukovanech je jedním z klíčových stavebních kamenů naší energetické soustavy. Abychom si to přiblížili – dodává asi dvacet procent spotřeby v ČR. Instalovaným výkonem jsou její čtyři bloky srovnatelné s Temelínem. Dopad provozu Dukovan na emise škodlivin byl naprosto neuvěřitelný a v podstatě bezproblémová výroba je jedním z prvků, díky kterým bylo možné významným způsobem zlepšit životní prostředí především v severních Čechách.

Máme rok 2017. K dispozici je tedy osmnáct let – za tu dobu buď bude nový blok postaven a zprovozněn, nebo potřebujeme perpetuum mobile. Osmnáct let je na stavbu bloku jaderné elektrárny sice prostor dostatečný, ale jak se říká „na knop“ (ve Finsku nyní počítají s patnácti roky). Tedy těsně, není času nazbyt. Lze to stihnout. Samozřejmě tehdy, když bude jasný projekt (změny „za chodu“ prodloužily stavbu Temelína na 26 let).

Česká republika si nemůže dovolit několik věcí. Především si nemůže dovolit přijít o dvacet procent produkce elektrické energie. Doba, kdy jsme vyváželi v podstatě celkovou výrobu Temelína, postupně končí. V příštích letech bude trend snižování naší exportní schopnosti pokračovat a během relativně nedlouhé doby opustíme evropskou vývozní špičku. Principiálně si Česká republika také nemůže dovolit ohrozit vlastní energetickou bezpečnost. Náš svět je nyní složitější a méně přátelský, rodí se nová rizika. Musíme s nimi počítat a schopnost existovat alespoň po určitou dobu pokud možno bez větší závislosti na vnějších dodávkách je a bude významným znakem samostatnosti a suverénnosti státu. Proto také budujeme nová skladiště ropy i plynu. A konečně za třetí si naše země nemůže dovolit – především z přírodních důvodů – nějakou nekonečnou závislost na obnovitelných zdrojích elektřiny. Mnohdy na to rádi zapomínáme, ale naše možnosti jít tímto směrem jsou velmi, velmi omezené. V tomto směru máme značnou geografickou nevýhodu.