Když jsme převedli financování nepedagogických pracovníků na zřizovatele, nebyla to jen nějaká kosmetická úprava. Byl to politicky bolestivý, ale odvážný krok dopředu. Ukázali jsme, že se nebojíme hledat systémová řešení. V tomto konkrétním případě ta změna posílí pravomoci i odpovědnost zřizovatelů, jejich možnosti lépe financovat konkrétní potřeby škol a zajištuje také dlouhodobou stabilitu finančního systému školství. Ukázali jsme, že umíme chytře hospodařit. A taky, že jsme konečně připraveni řešit investice, které si oblast vzdělávání zaslouží.
A jak na tento krok reagovalo Ministerstvo financí, které po odpovědné hospodaření resortů volá? Nový návrh rozpočtu. A stejná písnička. České školství zase přijde na ocet. Nejenže, že není dost na investice. Na rozvoj a modernizaci. Stanjura nechce dát znovu dost ani na mandatorní výdaje. Sliby o prioritách prostě nestačí, když pak nedostaneme peníze ani na psychology do škol, na dobré ohodnocení učitelů ani na modernizaci školních tříd.
Přitom, i přes mediální kritiku, se právě teď děje něco, na co tu dlouhé roky nikdo před námi nesáhl. Mění se obsah vzdělávání. Konečně. KONEČNĚ. Do rámcových vzdělávacích programů se dostává nejen vyšší míra volnosti, ale i obsah, který konečně odpovídá potřebám toho, co se děti musí naučit ve 21. století. Jasně, než se to projeví tak to potrvá, ale konečně se k tomu někdo na ministerstvu odhodlal.
Jenže bez lidí, bez finanční podpory, bez moderního zázemí se nějaká hlubší strukturální změna nepodaří. Česku chybí ve školství dlouhodobě desítky miliard, aby drželo krok se světem. Nebo dokonce, abychom vůbec mohli jít ve vzdělávání příkladem. Na školního psychologa připadají stovky až tisíce žáků. A učitelé, kterým společnost svěřuje vzdělávání svých dětí, berou o čtvrtinu méně, než by odpovídalo standardu vyspělých zemí. Tato čísla podtrhují, proč je financování školství zásadní otázkou – a proč se bez jeho zvýšení neobejdeme, chceme-li kvalitní a dostupné vzdělání pro všechny.
Ať už je za škrty jakýkoli důvod - lidem je to vlastně úplně jedno. Důležité je, že se neplní sliby, které jsme jako koalice našim voličům dali. A že tím ztrácíme jejich důvěru. Uvědomuju si, že návrh rozpočtu je jen začátek vyjednávání. Že to je jen v rychlosti nadhozený návrh Stanjury a že Starostové budou o vyšší prostředky do vzdělávání ještě bojovat.
Ale já mám potřebu napsat tohle: Kvalitní vzdělávání je moje priorita. A budu jako poslankyně hlasitě podporovat navýšení rozpočtu na vzdělávání.
Nechci, aby ambiciózní změny zůstaly viset ve vzduchoprázdnu jen proto, že školství ministr financí zase odsunul na druhou kolej. Když už hledáme odvahu dělat ve školství systémové změny, tak si to nekažme tím, že na to „zase nejsou peníze“.
Kdo šetří na vzdělání, zůstane blbcem. A naši voliči blbce nechtěli.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Je prioritou školství i pro končící vládu?
autor: PV
