Základním problémem je současné znění § 67 odst. 1 zákona 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), který zakazuje novou výstavbu pouze v aktivní zóně záplavového území. Ve vyhlášce MŽP č. 236/2002 Sb. (o způsobu a rozsahu zpracovávání návrhu a stanovování záplavových území) je aktivní zóna definována jako území, jež při povodni odvádí rozhodující část celkového průtoku, a tak bezprostředně ohrožuje život, zdraví a majetek lidí. Podstatné plochy záplavových území, které jsou důležité pro zmírnění účinků povodní, tak nejsou legislativně chráněny proti zástavbě a terénním úpravám.

Podle mých informací je stávající praxe taková, že Povodí Vltavy, s.p., a vodoprávní úřady vydávají souhlasná stanoviska k rozšiřování výstavby v záplavových územích mimo aktivní zóny s odkazem pouze na vodní zákon a nerespektují omezení obsažená v nařízení vlády č. 262/2007 Sb., v Plánu oblasti povodí Horní Vltavy a v nařízení Jihočeského kraje č. 3/2010.

Dovoluji si navrhnout konrétní řešení. V novele vodního zákona zrušit v § 67 pojem „aktivní zóna“ a nahradit ho pojmem „záplavové území Q100“ (čili podstatně rozšířit plochy, kde bude zákonem zakázána výstavba kromě veřejných staveb atd.). Dále na základě již zpracovaných map povodňových nebezpečí a povodňových rizik vymezená území zahrnout do závazných územních limitů (čili výstavbu zde zakázat z titulu stavebního zákona), ovšem bez možnosti zabezpečení nových staveb proti povodni na úkor území pro přirozený rozliv povodní. Třetím opatřením je uvést v platnost metodiku stanovení aktivní zóny z roku 2005 a právně ji zakotvit ve vyhlášce č. 236/2002 (o stanovení záplavových území). Tato metodika již v roce 2005 ve shodě expertů navrhovala rozšíření aktivních zón o tzv. nebezpečné oblasti (oblasti s velkými hloubkami), nebyla však nikdy uvedena v platnost.

Současně jsem požádal o odpovědi na následující otázky:

Pan ministr Brabec