Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Já jsem interpeloval pana ministra Pilného ve věci státního rozpočtu pro vysoké školství v červnu 2017. A shodou okolností, a myslím že ne shodou náhod, ale shodou okolností se ta odpověď dostala na schůzi Sněmovny v této době, v době kdy školské odbory hrozí stávkovou pohotovostí, kdy se v podstatě celé školství, a teď nemluvím jenom o vysokém školství, ale i o regionálním školství, dostává do krize. Do krize, kterou se sice možná paní ministryně Valachová snažila nějakým způsobem řešit, ale díky fungování celé vládní koalice se ta krize rozvinula do té podoby, že tady možná budeme mít stávku.

Já bych chtěl jenom připomenout, že poslední stávka, kterou odbory hrozily, která byla, byla v roce 2008. To znamená před 10 lety jsme byli v podobné situaci jako jsme dnes. Přitom před 10 lety jsme byli i v ekonomické krizi, to znamená, tam se muselo asi nějakým způsobem šetřit. Dnes jsme v době konjunktury, ekonomika roste, přesto vláda na školství a řešení problematiky školství úplně rezignovala. Já se na tu problematiku financování hlavně tedy vysokého ale současně i regionálního školství zaměřuji v podstatě celou dobu, celé ty čtyři roky. Mohu připomenout, že v předchozím roce se nám podařilo tlakem na Ministerstvo financí změnit střednědobý výhled financování vysokých škol, kdy několik let po sobě ty vysoké školy na to, aby přežily, tak dostávaly v rozpočtu víc než kolik byl střednědobý výhled. Podařilo se ten střednědobý výhled zvednout asi o 1,25 mld. korun a je vidět, že ani to nestačí.

Další interpelace, které jsem dával, byly interpelace na základní normativ na vysokoškolského studenta. Abych jenom připomenul, vysoké školy jsou financované v podstatě ze dvou zdrojů nebo podle dvou kritérií. Jedno je podle vědeckého výkonu a jedno podle učitelského výkonu. A ten základní normativ na vysokoškolského studenta je tím normativem na ten pedagogický výkon. Mohu jenom připomenout, že ten základní normativ od roku 2009 klesal z nějakých 34 tisíc na současných 27 tisíc. To znamená, ty peníze, které jdou na jednoho studenta na vysokou školu, klesají. A to jsou peníze, z kterých vysoká škola musí financovat celou svoji pedagogickou činnost, to znamená nejenom výuku, ale i platy. To znamená, když se na to podíváte, tak od roku 2009, kdy bylo 34 tisíc korun na studenta, do roku 2016 to kleslo na 27 tisíc.

Vládě se podařilo zvýšit mzdy pedagogů v regionálním školství. Tamhle máme možná nějaké studenty a učitele. (Obrací se ke galerii.) Aspoň doufám a doufám, že mi to potvrdí, dostali těch 10 %, nepedagogičtí pracovníci dostali myslím 6 % v regionálním školství. Tím pádem jsme se ale dostali do situace, kdy učitelé na základních i středních školách mají vyšší platy než učitelé na vysokých školách. Nástupní plat učitele na vysoké škole, člověka, který absolvuje vysokou školu, absolvuje postgraduální studium, to znamená, má za jménem titul Ph.D., potom v mnoha případech vyjede do zahraničí, kde absolvuje takzvanou postdoktorandskou stáž (většinou jsou to prestižní univerzity), vrací se do České republiky a my mu můžeme nabídnout nějakých 20 - 22 tisíc korun měsíčně před zdaněním. To je skandální. Jak chceme, aby naše vysoké školství fungovalo, když jsme schopni nabídnout jenom takové mzdové prostředky.

Ano, ten argument, že vysoké školy si svoje mzdové předpisy a tabulky vytvářejí sami, je pravdivý, ale oni si ty tabulky mohou vytvářet jenom v závislosti na penězích, které ze státního rozpočtu dostanou. A když dostanou málo, tak ty mzdové tabulky zvyšovat nemohou. Příkladem může být třeba naše univerzita, kde od roku 2008 nedošlo ke změně tarifů, nedošlo ke změně mzdových tabulek. Teď v srpnu se podařilo prosadit změnu tarifů právě s tou perspektivou, že by do vysokého školství mohlo přijít víc peněz.