Pokud je naším cílem společná budoucnost v rámci Evropské unie, je to možné pouze ve spolupráci všech členských zemí, v dialogu a rovnocennosti členů. Více ochoty naslouchat a úcty k názoru jiného by mohlo být jenom ku prospěchu.

To, že se někteří bráníme nesmyslnému řešení migrační krize, neznamená, že se chceme rozložit Evropskou unii, ale právě naopak. Jeden z hlavních cílů jejího vzniku byla soudržnost a spolupráce, nikoliv nátlak a vyhrůžky.

Úspěšně překonaná krizová období vždy vedou k jisté sebereflexi a poznání nutnosti spolupráce v existenčním zájmu. Chci věřit, že to potvrdí i tato krize. Již staří Římané totiž říkali: „Pokud chceš protivníka oslabit, rozděl ho.“

Je na nás, abychom tomu zabránili a nedopustili útoky jednotlivých členů na jiné. Když už představitelé Evropy nedokáží nahlas říci, kdo nese vinu na konfliktech v Libyi, Sýrii, Afghánistánu, Iráku, měli by o to usilovněji hledat cesty, jak jim zabránit a ne, jak oslabit Evropskou unii.