Některé změny v obsahu a členění bezpečnostního materiálu, jeho evidenci a v požadavcích na jeho zabezpečení, rozsáhlým způsobem dopadly na soukromé majitele a sběratele vojenské techniky, muzea a organizátory vojensko-historických akcí. Praxe  ukázala, že stávající regulace nakládání s bezpečnostním materiálem je nepřiměřeně tvrdá, neboť některé druhy materiálu nevykazují znaky vysoké rizikovosti (zejm. historická vojenská technika, morálně zastaralé technologie, které byly původně vyvíjeny pro vojenské účely apod.).

Existují určité pochybnosti o nezbytnosti stávajících požadavků na prokazování spolehlivosti těchto osob, neboť je třeba si uvědomit, že nakládáním ve smyslu zákona se nerozumí pouze realizace vlastnických práv či výkon podnikatelské činnosti, ale je jím nabývání vlastnictví, držení, nákup, prodej, půjčování, vývoj, výroba, oprava, úprava, uschovávání, skladování, přeprava, znehodnocování nebo ničení bezpečnostního materiálu, včetně zprostředkování těchto činností.

Další nepřiměřenou tvrdostí stávající právní úpravy (neadekvátní nebezpečnosti tohoto materiálu) jsou vysoké  požadavky na zabezpečení tohoto materiálu. Požadavky byly v některých případech pro sběratele vojenské techniky přísnější, než požadavky na zabezpečení zbraní. Při zachování stávajícího stavu by byli  mnozí nuceni držený materiál prodat, převést na jinou osobu, nebo provést likvidaci.