Do Německa loni přišlo 1,1 milionu uprchlíků, což je nejvíc od konce druhé světové války. Ani solidarita však nemůže být bezbřehá a po několika měsících osobních zkušeností občané i politici vyzývají německou kancléřku, aby změnila příliš vstřícnou politiku vůči migrantům. Část poslanců společného klubu CDU a CSU jí dokonce zaslala dopis, ve kterém uvádějí: „Čelíme přetížení naší země, a proto považujeme za nezbytnou změnu dosavadní přistěhovalecké praxe, z humanitárních důvodů, prostřednictvím návratu k striktnímu dodržování platného práva.”

Kancléřka Angela Merkelová přiznává, že integrace tolika lidí bude stát čas, síly i peníze. „Pokud to ale vezmeme za správný konec, je dnešní velký úkol přistěhovalectví a integrace tolika lidí šancí do budoucna.“ Když hovoří o poučení z chyb minulosti a připomíná úspěšné přistěhovalectví, které Německo vždy obohatilo hospodářsky i společensky, má na mysli migranty přicházející s cílem pracovat a plně se začlenit do společnosti. Dnes ale málokdo věří, že tato migrační tsunami v Evropě bude mít tento pozitivní efekt…

Když německý prezident, který ve Švýcarsku ostře kritizoval bývalé komunistické země za jejich přístup k migrační krizi položil otázku, zda opravdu chceme, aby velké historické dílo Evropa míru a prosperity ztroskotalo na problému kolem uprchlíků, neuvědomil si, že tuto otázku měl položit v loňském roce německé vládě.

I když uznal různé obavy středoevropských států o zachování národní identity přesto řekl: „Ale jen stěží mohu pochopit, když solidaritu s pronásledovanými odmítají právě země, jejichž politicky pronásledovaní občané se sami solidarity dočkali. A já se ptám :,,Myslí pan prezident tuto otázku a toto srovnání skutečně vážně?“