Takže otázka tohoto jara zní: Kam mizí miliardy korun z rozpočtu školství?

Protože jak je možné, že do regionálního školství na jedné straně přiteče meziročně navíc 17,3 miliardy korun, ale na straně druhé mám facebookové zprávy plné informací o tom, že tato školka dostala o desítky tisíc méně, tato dokonce o čtvrt milionu méně, zde zase ve škole chybí další stovky tisíc korun?

Hrajeme tady s učitelkami, učiteli, ředitelkami a řediteli takovou skutečně divnou hru na schovávanou. Slíbili jsme jasně (nejen já, to slíbila celá politická reprezentace), že růst tarifních platů nebude na úkor osobních ohodnocení a příplatků. Jenže je na jejich úkor. Snad jedna škola z deseti má peníze i na to, aby vedení odměnilo nejlepší pracovníky.

Odcituji z několika zpráv, které mi přišly.

„Sama jste uváděla, že toto navýšení nebude na úkor nadtarifních složek platu!!!! Jak je možné, že v rozpočtu škol na rok 2018 tyto peníze nejsou???? Jak je možné, že většina škol mého okresu je totálně bez nadtarifů, a ty školy, které měly vysoké odměny, které měly osobní příplatky hlavně díky nižšímu počtu pracovníků než určuje normativ, zaznamenaly tak vysoké snížení těchto složek, že může dokonce dojít v ročním měřítku k poklesu platu učitele????" To je od jednoho pana učitele ze základní školy.