Jistě se to nestalo v posledních dvou letech, kdy naopak rozpočet ministerstva školství rekordně rostl. Letos nejvíce po roce 1989.

Dluhy vůči vzdělávání, dětem a učitelům jsme nabrali jako vodu za předchozích dvou vlád Nečase a Topolánka. S veřejností se tehdy hrála hra na dobré hospodáře.

Škrtá ale dobrý hospodář tupě ve školství, přelévá pořád stejné a ještě menší peníze mezi učiteli, služebně mladšími a staršími, učiteli a neučiteli, základními a vysokými školami, a sem tam nějaký ten stamilión ze škol přesune rovnou na sport, zakrývá si oči před vyšším počtem dětí ve školách, vyšším počtem učitelů, vychovatelek, speciálních pedagogů nebo asistentů pedagoga a pořád a pořád tupě škrtá?

Může snad ministr ušetřit na povinné školní docházce nebo „škrtnout křídy" (viz již slavný seriál „Kosmo", což je mimo jiné výborná parodie na ministerstvo školství)? No tak na tom nějak ředitelé škol byli. Stali se z nich kouzelníci z donucení. Ale hlavně spíše účetní a sháněči peněz, než lídři pedagogickým týmů.