Vyskytnou-li se u nás odlišné názory, už je oheň na střeše a bezpochyby to s námi jde z kopce. Normou je teď přece nerozborná stranická jednota, nebo ne?

Jenže realita je prostá: varianty byly pouze dvě. Buď menšinová vláda ANO a ČSSD s podporou komunistů nebo rovnou koalice ANO s komunisty a SPD. Předčasné volby by podle preferencí nepřinesly žádnou zásadní změnu kromě předpokládaného odchodu několika demokratických stran z parlamentní půdy.

Cítíme, že bezpochyby stojíme na dějinné křižovatce, máme obrovskou odpovědnost, jenže z voleb nemáme v rukou žádná esa.

Jak tedy dostát odkazu sociálnědemokratických předchůdců za celých dlouhých 140 let, udržet prst na tepu doby a nezklamat voliče ani sebe? Neřešitelná úloha? Spíš gordický uzel, který potřeboval rozetnout.