Vážení poslanci, vážené poslankyně,
já bych se tady rád dneska vrátil k tématu, které jsme tady načali včera, a to k tématu naší spolupráce s Tchaj-wanem a Čínou, protože to je přece jenom záležitost, které já jsem se věnoval i v roli primátora hlavního města. A možná bychom se měli na to téma podívat ještě z trošku jiného úhlu, než z jakého jsme se tady na něj dívali včera. Ono totiž nejde jenom, v uvozovkách jenom, o tu hodnotovou politiku. Hodnotová politika je samozřejmě důležitá, ale jde samozřejmě o čistě praktické důsledky, ale také mimochodem jde o to, co ve skutečnosti je důvodem pro to, že tady nepřítomný premiér Andrej Babiš toto téma vnáší do veřejného prostoru, protože tohle téma funguje naprosto spolehlivě jako kouřová clona před něčím jiným a otázku, kterou bychom si měli především položit, je, před čím vlastně má tahle kouřová clona sloužit jako zástěrka. A já se k tomu za chvilku dostanu.
Ale nejprve bych možná stručně zrekapituloval to, co jsme dělali v Praze ve věci spolupráce s Tchaj-wanem, potažmo Čínou. A začnu trošku zeširoka, protože přece jenom ta historie jde až do doby, kdy vládla v Praze primátorka za ANO Adriana Krnáčová, která prosadila tu ostudnou smlouvu mezi Prahou a Pekingem, kde byl obsažen ten článek číslo 3 s klauzulí o jedné Číně, přestože už tehdy jasně opoziční strany říkaly, že tahle klauzule nemá co dělat v sesterské smlouvě mezi dvěma městy. Toto je prostě otázka zahraniční politiky celostátní a tím pádem ve vztazích mezi městy nemá co dělat, což bylo velice logické. Připomenu, že tahleta smlouva byla podepsána během návštěvy čínského prezidenta tady v Praze, při které se tady děly různé záležitosti, které byly následně soudem tedy označeny jako nezákonné.
Já připomenu, že jste posílali Policii České republiky, aby odstraňovala nebo donutila lidi, kteří vyvěšovali vlaječky Tchaj-wanu v oknech, tehdy podél té cesty, kudy měl jet čínský diktátor, tak aby prostě tady ten autoritář náhodou neutrpěl psychickou újmu. Tak tyhlety všechny věci tady přispěly k tomu, jakým způsobem byla ta návštěva čínského diktátora vnímána. Nicméně poté, co tedy došlo k výměně na pražské radnici, to znamená, skončila vaše primátorka za ANO Adriana Krnáčová, která mimochodem slibovala, že přiveze pandu pro pražskou ZOO, to byl vlastně jeden z klíčových argumentů, proč tu smlouvu podepisovat, tak samozřejmě žádnou pandu nepřivezla, nic takového se nestalo, a v té době zhruba už bylo i jasné to, že vlastně ty sliby o těch investicích za 230 miliard, které tady plodil průběžně Miloš Zeman, tak, že se ukázaly jako liché, takže tehdy potom v roce 2019 jsme s výměnou koalice na pražském magistrátu oznámili, že tedy dojde k přejednání té smlouvy.
A co se nestalo? Číňani nás začali šikanovat, začali šikanovat orchestry pražské, nejvíc to schytala PKF – Pražská komorní filharmonie. Ale Čína se rozhodla šikanovat tím, že rušila třeba ty smlouvy na už dohodnuté koncerty a výjezdy i orchestrům, které neměly třeba vůbec nic společného s Prahou. Například to postihlo těleso, které se jmenuje Prague Quartet, což není nic, co by mělo vztah k Praze, to je prostě Pragerovo kvarteto, jo, to je záležitost, která je pojmenovaná podle jména zakladatele, ale není to orchestr, který by měl nějaký vztah prostě k Praze, a tímhletím způsobem se nám snažili okopávat kotníky.
A tady já jsem dostával dotazy od světového tisku od Washington Post až po Financial Times, jako jak to tedy Prahu vlastně strašně poškodí, tady ty čínské útoky. A já jsem říkal, no vlastně vůbec, ta Čína se tady výrazně přeceňuje. Jejich nejzásadnější obchodní zásah, který provedli, byl, tuším ten, že zrušili objednávku asi pěti klavírů od Petrofu nebo nějaký jako takovýhle zásah do ekonomiky České republiky, tak to bylo jediné, k čemu se zmohli. Ale reálně, reálně mimochodem ty klavíry následně koupil nějaký mecenáš pro školy, takže ty klavíry nakonec stejně byly vyrobeny, stejně byly prodány. Nicméně tohle bylo tak jako maximum, jak dokázala ta Čína poškodit hospodářství České republiky, protože je dobré si uvědomit jednu věc, a ta je strašně důležitá. (V sále je hluk.)
Proto bych poprosil, jestli by bylo možné sjednat na to ticho v sále, protože je tady hluk.
Chcete, aby vypukla stávka v ČT?Anketa
Děkuji. Protože ta strašně důležitá věc, co si musíte uvědomit v momentě, kdy jednáte s Číňany, je to, že my jsme ten platící zákazník, my platíme, oni nám chtějí něco prodat. A tedy podle nějakých elementárních pravidel základního obchodu, my jsme ten pán, to je jako důležitý si uvědomit. Oni nám chtějí prodat, my nejsme jim podřízení, oni chtějí primárně obchodovat s námi, protože ten objem toho našeho exportu tam se rovná nula, nula, nic. A když to srovnáte tady s investicemi, které byly tady provedeny, jako že ty čínské provedeny nebyly, že jo, oni tady jenom přijeli, koupili si pivovar, koupili si sportovní klub, potom možná ještě něco, nějaké traktory tam byly a podobně, ale to prostě nebylo o nějakém transferu know-how, to nebylo o nějakém rozvoji ekonomiky, to byl prostě jako nákup hotových věcí, který tady nevytvořil žádná nová pracovní místa.
To je právě ten rozdíl těch čínských investic. To je vlastně akvizic, to nebyly investice versus těch investic, které tady realizují tchajwanské firmy, a to je to důležité, to je ten rozdíl. A tím nekončí ten výčet toho, v čem je pro nás lepší partnerství s Tchaj-wanem než s tou Čínou. Já bych tady asi stručně zmínil jenom výčet těch projektů, které třeba Tchaj-wan podpořil jenom jako přímo v Praze, jenom v rámci toho našeho partnerství těch sesterských měst, co tady my jsme z toho měli jako jedno jediné město, jo? To znamená financování pobytu studentů tak, abychom zlepšili tady naše know-how třeba právě v těch oblastech, co se týkají čipů. Dostali jsme respirátory, respektive roušky a ventilátory v době covidu od Tchaj-wanu. Připomenu, že jsme dostali dokonce několik výrobních linek na respirátory. Tehdy to bylo takové jako ne úplně dobré, protože to bylo tedy za té vlády Andreje Babiše a stát nedokázal vlastně dlouho najít cestu, jak zprocesovat ten dar vůbec. To mi přišlo naprosto ostudné a jako, řekl bych, jako typická ukázka toho, jak tento stát byl tehdy zoufale nefunkční a jaký Babišův chaos tady vládnul. Ale i další záležitosti, můj oblíbený, kromě tedy té přímé linky letecké, která nakonec, byť pravda, s určitým zpožděním, protože jaksi za covidu se moc nelétalo, tak s určitým zpožděním tedy vznikla i ta přímá linka Praha–Tchaj-pej, o kterou jsem usiloval.
Ale rád bych zmínil, že Praha kromě toho získala ještě přírůstek do zoologické zahrady. Pár vzácných luskounů, které jsem já vyjednal osobně s primátorem Tchaj-peje. A to je záležitost, která skutečně je unikátní i v evropském kontextu, protože jiný chov, jestli se nepletu, těch luskounů v Evropě je jenom v Lipsku nebo aspoň byl tehdy. A pochopitelně pražská ZOO má nějaké projekty, které, řekněme, jsou návštěvnicky atraktivnější, jako třeba gorily. Ale přece jenom ti luskouni, to je něco, co je jako oceňované odbornou veřejností. To je něco, čím se blýsknete i před těmi ostatními zoologickými zahradami v rámci Evropy, v rámci vlastně celého světa, protože díky tomu my jsme byli první zoologická zahrada v Evropě, které se úspěšně podařil odchov, kompletní odchov, jo? Potom jsme hlasovali o jméně té novorozené Šišky. Dostala jméno, které vybrali hlasující. Potom jsme hlasovali o jméně té novorozené Šišky. Dostala jméno, které vybrali hlasující. Takže jak vidíte, i ta zvířecí diplomacie ve skutečnosti funguje mnohem lépe s Tchaj-wanem než s tou Čínou. Panda byla slibovaná, Panda nedorazila. Stačilo se zeptat na luskouna, vyjednat to s primátorem Tchaj-pej, luskoun dorazil i s potřebným know how, díky kterému držíme další evropský unikát.
Nicméně bohužel ne všichni byli nadšení z toho, že se spolupráce mezi Čínou a Tchaj-wanem daří, což je velice smutné, protože se tady bohužel objevily nějaké pokusy, jak určitým způsobem zvrátit to mínění o Číně u české veřejnosti. Takže v roce 2019 tuším to bylo nebo možná později, odhalil server aktuálně.cz, že tedy společnost Home Credit, patřící do skupiny PPF, tady skrytě financovala kampaň, která měla za cíl vylepšit obraz komunistické Číny v očích české veřejnosti. A samozřejmě se tak dělo z důvodu nějakých jako ekonomických zájmů, které Home Credit v Číně měl. Oni tam měli pobočku, myslím, že se jmenovala Czech Credit nebo tak něco, která tam podnikala, což samozřejmě dost dobře nejde bez toho, abyste měli podporu ze shora.
Takže si najali agenturu C&B Reputation Management na tisíce hodin práce s tím cílem, aby tedy neutralizovali ty kritické hlasy vůči čínskému režimu a vytvořili pozitivní mediální prostředí pro Čínu v České republice. A vytvářeli si takovou jako síť takových jakože nezávislých, ale ve skutečnosti zjevně závislých odborníků, akademiků, že jo. Vznikla ta platforma Sinoskop, která se snažila tady mluvit hezky o Číně jako protiváha toho objektivního Sinopsis, který má reálné zázemí v akademické sféře, byla tam snaha ovlivňovat novináře i politiky.
Já jsem nebyl jediný, kdo byl v hledáčku. Ještě to byl například pan senátor Pavel Fischer. A dokonce mezi těmi výkazy se objevilo i to, že tam byla příprava podkladů pro opozici na magistrátu. A ukázalo se, že jeden váš člen shodou okolností si touhletou agenturou také nechává spravovat tuším sociální sítě. To znamená, tohle byla další ukázka toho, jakým způsobem to vlastně reálně funguje.
Protože ta Čína rozhodně není nějaký náš kámoš. Někteří jednotlivci tam mají výrazné byznysové zájmy, a tak se snaží prodat duši našeho národa za mrzký peníz, za Juan teda konkrétně, nebo reminpí, jestli to chcete v oficiální terminologii. A to bohužel není to jediné, co jsou tady rizika toho byznysu s Čínou.
Kromě toho tady je samozřejmě otázka bezpečnosti, mám na mysli zejména kyberbezpečnosti. Zrovna teď se na evropské úrovni probírá nařízení CSA 2, Cyber Security Act číslo 2, který by měl být o tom, že budeme moct v Evropě říct, že tady jsou nějaké třetí země, které jsou takové jako ošajslich, a ty vyrábí nějaké bezpečnostní produkty nebo prostě třeba IT hardware, které prostě my bychom neměli využívat v rámci strategické infrastruktury. A bude tedy možné, abychom pojmenovali takové země, takové výrobce, takové produkty a znemožnili využití těchto produktů na úrovni celé Evropské unie. Já jsem tedy shodou okolností zpravodajem tohoto tisku v rámci Committee of the Regions, tedy Výboru regionů v Bruselu. A shodou okolností Markéta Gregorová, naše europoslankyně, je zase zpravodajem tady toho tisku za Evropský parlament., takže ta záležitost samozřejmě bude pod kontrolou. Nicméně já o tom tady mluvím primárně proto, abychom si uvědomili, že prostě ten byznys s Čínou má ještě další rizika, nejenom morální. A já neříkám, neobchodujme s Čínou, jo, ani tehdy jsem neříkal neobchodujme s Čínou. Ale:
Za prvé. Chovejme se adekvátně tomu, jaké postavení my máme v tom obchodě. Jsme platící zákazník, tedy my jsme ten pán.
Za druhé. Pokud chceme tedy hledat nějaké partnery, tak si vybírejme partnery, kteří nám k něčemu budou, nebudou nás šikanovat, jako to dělala Čína tehdy, když jsme se snažili přejednat tu záležitost.
A prostě mluvme s partnery primárně, od kterých můžeme se třeba něco naučit, což je spíš ten Tchaj-wan, protože tam se vyrábí významný podíl těch čipů, tuším, že to je nějakých 60 procent, 90 procent těch nejpokročilejších tedy. A to je to, kam my bychom se měli primárně zaměřovat.
Ostatně i kdybychom chtěli přenést nějaké řešení, které se týká třeba poskytování služeb nebo řešení nějakého společenského problému, tak docela určitě je lepší se inspirovat na Tchaj-wanu, kde tedy funguje normální demokratická vláda, volby a tak dále, než v diktatuře čínských rozměrů. To je asi jasné, že přenositelnost těch záležitostí bude mnohem lepší z toho Tchaj-wanu, který je třeba i nějak jako velikostně srovnatelnější, že? Oni jsou tak zhruba dvakrát větší, i ta Tchaj-pej je tak zhruba dvakrát větší než Praha, prostě je to nějakým způsobem řádově srovnatelné.
A kromě toho jsou tam jako reálné benefity z té spolupráce. Když jsem se díval na projekty, které tady rozjela v rámci té spolupráce vaše primátorka Adriana Krnáčová za ANO s tou Čínou, tak co myslíte, že jsme našli? Chtělo by se říct nic. Ale ne, není to tento příklad. Něco jsme našli, našli jsme třeba spolupráce, které měly společné jedno: a to to, že ty projekty byly prakticky bez výjimky jednostranně výhodné pro Čínu. V podstatě šlo třeba o projekty, kdy pražská záchranka jela učit čínské záchranáře něco. A já samozřejmě jako vystudovaný lékař přeji všem lidem na světě, aby měli přístup ke kvalitní zdravotní péči, tak jako my máme tady v České republice. Pražská záchranka má rekordní dojezdové časy, protože má to rekordní pokrytí. Chápu, že to třeba v jiných regionech nelze takhle jednoduše zrealizovat, ale prostě je tady mimořádně kvalitní ta péče.
Nicméně přece není možné, aby se využívala pražská záchranka jako sponzorský dáreček pro podporu byznysových zájmů nějaké společnosti v té Číně, protože celý ukázalo, že ve skutečnosti za tím byly ty byznysové zájmy. A tohleto je něco, co není akceptovatelné.
Abych se dostal k tomu hlavnímu. Ten zásadní problém je ale v tom, pro co tohle celé slouží jako zástěrka. Poměrně jednoduše lze identifikovat, co se snaží momentálně Andrej Babiš zakrýt před veřejností. Je to jeho snaha, aby získal více peněz z zemědělských dotací. Prostě jako by mu nestačilo těch 7,5 miliardy, o které se neoprávněně obohatil. Ještě je nevrátil, prostě chce ještě víc. A proto chce ohnout evropské dotace tak, aby nesměřovaly primárně k těm malým a rodinným farmám, které tu podporu potřebují, ale k tomu, aby se na tom napakoval zase primárně on. Aby třeba ta podpora, která se dá čerpat na zpracování zemědělských produktů, což je jeden z největších dotačních programů v rámci rozvoje venkova, tak aby tahle podpora nebyla jenom pro malé a střední firmy, ale aby na ni dosáhly také velké firmy.
A další plány má třeba v oblasti redistribučních plateb, to znamená plateb, kde jsou opět bonifikováni menší farmáři, protože na prvních 150 hektarů půdy tam dostanete vyšší podporu. A na tohle upozorňuje Asociace soukromého zemědělství v České republice – doporučuju mrknout na jejich web – protože přece jenom tady jde o velké peníze, třeba na redistribuční platbu tam jde 23 procent obálky přímých plateb, které (?) zemědělcům dává. To znamená, tady je nutné se koukat především po tom, co se snaží Andrej Babiš schovat před veřejností a proč používá tady ty kouřové clony k tomu, aby se mluvilo hlavně o něčem jiném než o zemědělských dotacích, na kterých samozřejmě Andrej Babiš vyrostl a bez kterých by těžko byl ziskový.
Takže z tohohle důvodu bych chtěl navrhnout nový bod na dnešek jako první bod do programu. Jako první bod do programu bych chtěl navrhnout bod Tchaj-wan jako zástěrka k sosání zemědělských dotací ing. Babišem.
Děkuji.
Psali jsme:
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
