Pořadí jsem zvolila (v podstatě) podle mé vlastní priority jednotlivých kroků. Ale jednoznačně potřebujeme všechny čtyři.

Chráněný účet je kapitola sama pro sebe. Chtějí ho zaměstnavatelé, chtějí ho organizace, které pomáhají dlužníkům, chtějí ho samozřejmě dlužníci.

Nechtějí ho naopak banky, protože jde podle nich o agendu navíc a hroutí se hrůzou z nákladů. Ty banky, jejichž čistý zisk dosáhnul v roce 2018 sumy 82 miliard korun. Čekala bych větší společenskou odpovědnost od někoho, který tak dobře vydělává na českých občanech a na stabilitě této země.

Proč chráněný účet?

Znám stovky případů, kdy exekutoři dostávali dlužníka do stále větších a větších problémů tím, že jeden mu obstavil mzdu u zaměstnavatele a druhý mu zablokoval účet v bance. Prostě jeden příjem exekvovali dvakrát a tvářili se, že o sobě nevědí. Což je ostatně také výrazný argument pro pravidlo jeden dlužník – jeden exekutor. Co je nejodpornější? Že v podstatě jednali tito exekutoři v rámci zákona. Jenom vychytrale a taková drobnost: přivedli tím desítky a možná stovky tisíc lidí do ještě většího neštěstí.