Dobré pozdní odpoledne nebo časný večer, dámy a pánové. Já jsem v Americe nikdy auto neřídil. Jenom omluva na začátek. A na druhé straně jsem dneska ráno vyrazil z Brna po D1. U Jihlavy jsem si byl jistý, že tento zákon podpořím. Zhruba padesát kilometrů za Jihlavou, když mně udělal třetí kamion myšku, tak jsem si říkal na sto procent v devadesátce. A těsně před Prahou jsem uvažoval o zpřísněních, které bych navrhl jako pozměňovák. (Pobavení v sále, smích.)

Mezitím jsem se uklidnil. A vědec a lékař u mě převážil. A prostě rychlá řešení, jednoduchá řešení, jsou špatná řešení. Já si myslím, že každý z nás, kdo jezdí po dálnici, zažíváme stejné emoce. V podstatě všichni kromě nás jsou úhlavní nepřátelé, kteří nám brání v plynulé jízdě. Na druhé straně. V neděli jsem jel z Vídně do Brna. Nastavil jsem si 130 na tachometru. Tempomat to tam držel. Nikdo mě nepředjížděl, nikdo na mě neblikal, nikdo mě nepředháněl. Tak nějak v tom levém pruhu těch 130 všichni jeli. Dneska, když jsem udělal totéž z Brna na Prahu, tak po desíti kilometrech jsem byl úhlavní nepřítel všech osobáků, kteří jeli tu 140, tu 150, tu 160. Nebyl pro mě pruh! Vpravo to bylo moc pomalé, vlevo to bylo moc rychlé. Mých 130 se na dálnici prostě nehodí. Jsem špatný řidič, jsem si toho vědom.

Tak abych se vrátil k tomu, s čím jsem chtěl původně vystoupit. Já si myslím, že je potřeba prostřednictvím pana předsedající podpořit to, co řekl můj předřečník. Nám chybí data, nám chybí informace. Mě by strašně zajímala analýza od ministra dopravy, jaká je tedy struktura těch kamionů, co jezdí po dálnici, jak se mění. Já jsem si dělal analýzu spolu se studenty. Snažil jsem se zjistit, jak se vůbec mění struktura kamionů. Jestli přibylo kamionů z některých zemí, co jsou ty typy kamionů, jestli jsme tranzitní nebo jaká jsme země. A tyto data bych chtěl. A tím pádem bych o ně tímto chtěl požádat.