Ani se vám nedivím, pokud jste stejně jako já tuto informaci takřka nikde nezahlédli. Přesto je to tak …

V Rusku totiž tento týden skončila Olympiáda sluchově postižených, které se zúčastnila i osmičlenná česká delegace. A doslova zazářila. Vedle lyžařky Terezy Kmochové, která si přivezla hned pět zlatých medailí, se může zlatem pochlubit také snowboardista Tomáš Pazdera a stříbrem sjezdařka Veronika Grygarová. Mimochodem, na loňských „velkých“ olympijských hrách v Soči získala Česká republika také osm medailí, nicméně zlaté jen dvě. A to se jí přitom zúčastnilo celkem 88 sportovců, kteří hájili národní barvy ve 13 sportovních disciplínách.

Přestože úspěch handicapovaných sportovců je naprosto senzační a měl by v každém z nás vyvolat obdiv a velké uznání, legitimně zároveň klade na stůl také poměrně nepříjemné, ale o to více upřímné otázky. Proč česká média o olympijských medailích sluchově postižených takřka mlčí? Proč nemají možnost sportovní fanoušci znovu prožívat národní hrdost při pohledu na korunovaci olympijských vítězů ve všech pěti alpských disciplínách? Proč si národ nemá vedle jmen jako Sáblíková, Samková, Moravec a spol. pamatovat také jména Kmochová, Pazdera nebo Grygarová? Proč to nemají být právě handicapovaní sportovci, kterým se dostane o to větší mediální pozornosti a uznání veřejnosti, a proč právě oni nemají být dalšími vzory pro naše děti? Copak jejich příběh není o to pestřejší a obdivuhodnější? Copak to nejsou právě zdravotně postižení sportovci, kteří se i přes svůj handicap dokáží prosadit mezi světovou sportovní elitu?