Letos mne snad nejvíce zaujala pečlivě komponovaná reportáž o tom, co vše, před rokem nebylo k dostání, až jsem si říkal, že jsem musel žít někde zcela jinde. Kompozice této reportáže musela dát autorům poměrně “zabrat”, neboť probrat televizni archív za mnoho let nazpět, asi nebylo zcela jednoduché. Bohužel, toto ve výsledku pouze hanlivé dílko mohlo svojí bezkontextovou, tedy prakticky mizivou, výpovědní hodnotou, s nadstavbou redakční hlouposti, konkurovat i silvestroskému vydání MF DNES, kde se na fotografii “Češi roku 2016” objevila i osobnost Terezie Kaslové. Na pomyslný “piedestal slávy” jí katapultoval vskutku “heroický čin”, jako vnučka Ferdinanda Peroutky, se přece soudí s “kavárensky neoblíbeným” prezidentem Zemanem, o jeho kritický výrok na adresu svého děda. Je smutné, že toto dnes stačí ke vstupu mezi “elitu národa”. Ale nedivme se, prostoduché a profesionálně laciné úvahy některých redaktorů jsou jen další ilustrací morálního úpadku celé společnosti, v níž ubohost a pokrytectví, faleš a přetvářka, prostupují nejen mediálním prostorem.

ČT v tomto však vyniká často nad jiné! Při silvestrovském, asi již nezbytném, návratu před “Listopad 89“ přišel mj. na přetřes znovu také třídní boj se šlechtou, dnes, stejně jako církev opět majetkově lačnou, která prý byla tím socialistickým, “odporně nedemokratickým systémem” “nucena dokonce i pracovat”. A nejen od toho, nás “světlonošové z Charty, včele s kultovním mírotvůrcem Havlem” naštěstí oprostili! Ale například fakt, že jejich realizaci “pravdy a lásky” také spoluilustrují desítky tisíc nepracujících bezdomovců, ponechává ČT raději bez komentáře, asi to je pro ni jen opět jakási další a nezbytná daň za demokracii. Ale kolikátá již? Není v naší zemi tímto způsobem již jaksi “předaňováno”?