Zmíněnou kategorii nežádoucích aktivit bychom mohli zjednodušeně rozdělit na činnost porušující soukromí, na trestné činy se vztahem k obsahu počítače, kdy se jedná například o šíření dětské pornografie, extrémismu či například rasové nesnášenlivosti, na trestné činy ekonomické a na jednání porušující autorská práva.

Opomenout nelze ani podvodné jednání s cílem vylákat na příjemci důvěrné informace či neoprávněné monitorování elektronické komunikace a mnoho dalších, zákonem neakceptovaných aktivit.

Kromě již zmíněných hrozeb může být však ohrožena i samotná bezpečnost a ekonomická integrita státu a to prostřednictvím neoprávněných vstupů do rozličných elektronických sítí, řídících například jaderné elektrárny, letový provoz, nemocnice či armádní systémy.

Z vyjádření Interpolu vyplývá, že kyberkriminalita je jednou z nejrychleji se rozvíjejících oblastí trestné činnosti, což potvrzují i statistiky speciálního pracoviště FBI – IC 3. Odhadovaná výše ročních škod se za pohybuje od stovek miliard až po bilion dolarů.

Důsledkem narůstajícího nebezpečí kyberkriminality, která je také vnímána jako jedna z nejbezprostřednějších hrozeb v samotné konkurenceschopnosti Evropské unie, bylo například zahájení činnosti Evropského centra pro boj proti kyberkriminalitě – European Cybercrime Centre, při Europolu v lednu 2013.