Sešup z padesáti poslanců na patnáct vytvořil z “oranžového medvěda” těžké politické váhy, malého neškodného medvídka, navíc z povolebního úderu značně při pohybu v politickém spektru dezorientovaného.
Jak jinak si můžeme vysvětlit až trapné antikomunistické lkaní bývalého ministra vnitra Milana Chovance, nebo jeho, již občany zažitou, truchlohru v několika dějstvích, týkající se dlouhodobého mocenského sporu s Andrejem Babišem? Statutární místopředseda strany prý teď nabízí sociální demokracii svoji “pomocnou předsednickou ruku krizového manažera”. Asi mu však nebylo ale nejlépe, když například kandidátka na předsedkyni strany Romana Žatecká pojmenovala dva ze zásadních problémů strany jako “totální nesebereflexi některých a existenci partiček uvnitř strany, které spolu moc nemluví”.
Domnívám, že v osobě Milana Chovance, jako předsedy strany, by nabrala sociální demokracie ještě větší kurs směrem doprava, tedy tam, o čem hovořil další předsednický kandidát, exhejtman “budějovického” kraje Jiří Zimola. Ten ve svém emotivním projevu vytknul dosluhujícímu vedení nejen obecně rezignaci na levicovou politiku jako takovou, ale konkrétně zmínil například i podlézání nadnárodním společnostem s tím, že za přispění některých bylo rychle zapomenuto například na slibovanou sektorovou daň. Hejtman Plzeňského kraje za ČSSD, miliardář, spolumajitel Škody Transportation, jinak také veřejný podporovatel pravicového prezidentského kandidáta Drahoše, o čemž pro změnu hovořil ve svém sjezdovém vystoupení prezident Miloš Zeman, Josef Bernard, není asi totiž také zbytečně Chovancovým blízkým spolupracovníkem.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV