Prosím, nevím, jestli se mi to, paní místopředsedkyně, za dvě minuty podaří všechno říct, ale jsou to reakce na mé předřečníky. Tak za prvé, já tady snad zašeptám, já tady žádné prášky ještě neberu, trošku se toho bojím to tady vůbec říct, ale ono to úzce souvisí s tím zdravotním stylem a řekla bych i aktivním stárnutím, aby naši senioři mohli, a hlavně ti, kteří manuálně pracují, opravdu tady být v relativním zdraví co nejdéle, tak stoprocentně potřebují, aby měli jistotu a klid, pokud jde o jejich důchod. A to je to, o čem i hovořil teď předřečník. Já si myslím, důstojné stáří není jenom o tom, že jich bude pět na pokoji nebo dva na pokoji, ale je to o tom celkovém mezigeneračním respektu, s tím naprosto souhlasím, co tady bylo řečeno, o té věkové solidaritě, o té rovnosti práv, ochrany práv mezi věkovými kategoriemi, a na to se často zapomíná. Já si myslím, že my bychom měli jít samozřejmě jako politici příkladem.

A já jsem se teď v poslední době setkala, opravdu byly snad tisíce lidí, s kterými jsem hovořila, a oni si na to opravdu, pane kolego, stěžují, že jsou v těch menších skupinách sociálních diskriminováni tím. Ale ty se jdi už projít na procházku a ty si támhle sedni na kafíčko, ale oni ještě ti, kteří nejsou na tom mentálně tak, že už nemůžou nic jiného dělat, aby se chtěli aktivně podílet, spolupodílet, to je to aktivní stáří, takže aby to aktivní stáří mohli prožít ve zdraví třeba do těch 80, 90 roků, potřebují mít jisté jistoty a k nim patří nepochybně důstojné finanční zajištění. A potom poprosím jenom poslední větu. Já bych teda tu problematiku LGBT plus sem nemíchala, to mi připadá třeba jako mimo.