Milé kolegyně, milí kolegové, pane ministře,

je to norma, která většinu z vás asi nezaujala, protože se také jmenuje o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, což není zrovna lákavé označení toho tisku pro ty, kteří nejsou sami soudci. O co tam jde obsahově, jsme si už řekli. Říkali jsme si to i v souvislosti s druhým čtením, i v prvním čtení jsme na tom hovořili, žádná velká novela, reforma to není. Nicméně je to, řekněme, určitý dloužek, který máme asi jako všichni ministři spravedlnosti, kteří byli a sledovali, že bylo jenom prvoinstanční řízení v případech kárných řízení a že Nejvyšší správní soud vždycky finálně rozhodoval ve věcech těch tří profesí, které jsem tady vyjmenovala, exekutorů, státních zástupců a soudců. Teď se to napravuje.

á s tou novelou souhlasím, byť těch věcí, jak jsem říkala už v prvním čtení, které se měly změnit v souvislosti s touto novelou, mělo být více. Takže žádná opět teď kritická připomínka, žádná reforma, žádná revize, malá novela, náprava toho, co už mělo být dávno.

Co ale mě tam zaujalo a proč je tam také pozměňovací návrh, o kterém budeme hlasovat a kde si myslím, že tam na ústavněprávním výboru probíhala taková diskuse, kdy záleželo na tom, kdo tam zrovna byl, jestli koalice nebo opozice a podle toho ten průběh vypadal. A já se domnívám, že v těchto věcech bychom měli vždycky používat, jak říká také velmi rád pan ministr, a s tím souzním, zdravý rozum.