Já přece jenom musím zareagovat. A shodou okolností 27. února 2019, abych tedy vaši pozornost připoutala na konkrétní kauzu, vyšel článek, který referuje o případu, který nám v justici celkem neunikl, ale ostatním čtenářům nebo občanům by uniknout mohl. A přitom je to takový úplně klasický případ toho, s čím se často setkávám jako předsedkyně petičního výboru, když za mnou chodí stěžovatelé - občané a upozorňují na nejednotnost rozhodování, respektive vypracovávání znaleckých posudků a rozhodování - na jejich základě – soudů.

Jeden z takových příkladů - a to je ten pravý a, řekla bych, hlavní důvod, proč jsme se rozhodli pro centralizaci, pro to, co můj předřečník tady zdůrazňoval, že třeba i - a on to svým pozměňovacím návrhem, který za chvíli budeme hlasovat, pana poslance Michálka, ještě bych řekla dotáhl skoro k dokonalosti - aby ten posudek měl určitou strukturu a byl přezkoumatelný a jednotný.

Ale já se vrátím k tomu konkrétnímu příkladu. Byl to, jak sami znalci říkají, neuvěřitelně neodborně zpracovaný posudek, který výrazně poškodil kněze obviněného ze zneužívání, pohlavního, sexuálního zneužívání mladistvého, respektive dospívajícího. Při obnově procesu potom vyšlo najevo, že znalkyně postupovala velmi neodborně. Její postup byl dokonce označen za obskurní. Ona se přesto hájila, říkala, že tak nepostupovala.