Děkuji, pane předsedo,

já jsem nevěděla, jaký tady máte průběh toho řízení, co je standardní, nechci vybočovat... Nicméně abych nezapomněla všechno, co tady zaznělo, ty kritické výhrady byly víc než kritické, je tady návrh na zamítnutí, samozřejmě je opravdu na místě, aby zpravodaj zareagoval co nejjasněji.

Zaprvé já vycházím z premise důvěry v Nejvyšší správní soud, nikoli nedůvěry, a totéž důvěry kompetence soudců, kteří na krajském soudě jsou pověřeni správní agendou. Nepleťme si obecné soudy, které v civilních věcech rozhodují, kde je mimořádný prostředek naprosto logickým posledním stupněm, a správní soudnictví, kde tím prvním stupněm není v rámci toho rozhodování soud, ale je to správní orgán. To zaprvé.

Zadruhé, důležité je si uvědomit, že už tady Ústavní soud rozhodl, rozhodl tady v několika věcech, které, pokud tato právní úprava bude přijata, rozhodne stejně. Takže vyjádření pana předsedy Ústavního soudu je jedna věc. Fakt, který vám tady přečtu, je věc druhá. Poslechněme si, já jsem vybrala jenom jedno, máte to, myslím, i ve svých podkladech, konkrétně se jednalo o usnesení z roku 2007, 2009, 2017, 2016, kde shrnul k ústavnosti institutu nepřijatelnosti, ještě jednu věc, nepleťme si nepřijatelnost a nepřípustnost. Tady kolegové právníci velmi obratně se vyjadřovali spíše k nepřípustnosti, než k nepřijatelnosti. Až paní kolegyně, senátorka vaše, tady potom v závěru své řeči připustila, vaším prostřednictvím, pane předsedo, že se tím bude muset stejně soud zabývat, ale jaképak odbřemenění. Je jasné, nebude tam to řízení. Ale poslechněme si, ve věcech mezinárodní ochrany, jak v tom, co již existuje po té novele, shrnul Ústavní soud své argumenty k ústavnosti institutu nepřijatelnosti. Strašně nerada čtu podklady, ale tady se jedná o znění, které je třeba, aby bylo interpretováno přesně.