Tato otázka mně již delší dobu vrtá hlavou při sledování  dění okolo uprchlické krize.  V chování našeho souseda totiž pozoruji to, co velice přesně popsala baronka Thatcherová  ve své knize „Umění vládnout“„Němci jsou kulturní a talentovaný národ, ale v minulosti se u nich projevovala výrazná neschopnost omezovat vlastní ambice či respektovat své sousedy“.

Němci se prostě rozhodli, že masivním přijímáním uprchlíků změní demografické složení vlastního národa, přesně podle slov svého prezidenta Joachima Gaucka „Že národ už nikdy nebude společenstvím lidí stejného původu, barvy pleti, náboženství, dokonce stejného jazyka nebo stejných hodnot. Bude to „společenství různých“.

V tomto svém konání se neohlížejí na žádná pravidla a to jak navenek (Dublinská smlouva) ani  uvnitř.   Využíváním „neobsazených“ objektů  a vypovídáním nájemníků se chovají stejně jako u nás komunisté v 50tých letech – ale s jedním podstatným rozdílem. Komunisté porušovali právo na soukromé vlastnictví s cílem získat ubytování pro své vlastní občany.  V současném Německu porušují právo na soukromé vlastnictví svých vlastních občanů ve prospěch cizinců.   To vše pro „velkou“  a jedinou „správnou“ myšlenku. 

To není poprvé v historii a z těchto konsekvencí poněkud „mrazí“. Paradoxně jde opět  o záležitost sociálního inženýrství. Zatímco v 30tých letech minulého století byl cílem jednotný národ, dnes je cílem „společenství různých“.

V tomto svém svatém nadšení se německé elity naprosto neohlížejí na své sousedy.  Státy oponující přerozdělování migrantů jsou přehlasovány a  nálepkovány jako „xenofóbní“.  Je jim vyhrožováno vším možným včetně „právních kroků“ a krácením dotací, které s migranty naprosto nesouvisí.