V jistém volném pokračování své úvahy na téma zákona o financování politických stran http://www.hnutiommo.cz/news/potrebujeme-zakon-o-financovani-politickych-stran-a-hnuti-proc/ by stálo za to zauvažovat, co by vlastně navrhované změny měly řešit. Zejména v kontextu kritiky ze strany EU, neboť na základě jiných podnětů, tedy myšleno podnětů a kritiky místních subjektů, jako jsou například organizace Transparency International, či iniciativy Rekonstrukce státu, by se v českém, zvolna tlejícím politickém rybníce nehnula ani vlnka.

A proč také! Vždyť i přes občasnou kritiku našeho politického systému, drtivou většinou pouze před volbami, současný stav „zavedeným stranám“ vlastně vyhovuje.

Zřejmě tak jen hrozby sankcí EU mohou mediálně rozvířit politické, přitom stojaté vody.

Podrobný výčet všeho, co nám Rada Evropy opakovaně vytýká, by se možná dal shrnout do nejzávažnější oblasti, kterou je korupce. A i na to máme, jak se ukazuje, tzv. politicky kované odborníky a odbornice, kteří již dávno prosluli svým notorickým opakováním rétoriky o korupci, zatímco ta kvete vesele dál. Anebo lépe, „zkorumpované“, ať již mocí nebo penězi, kteří se nechají do svých pozic jmenovat či zvolit. Není prý podle nich „korupce jako korupce“!

Propojení podnikatelské sféry s tou politickou je více či méně patrné ve všech zemích EU. Na rozdíl od České republiky se alespoň nějakým způsobem zákonodárci ve většině zemí EU s touto situací již popasovali. Zajímavé by v tuto chvíli určitě byly výsledky analýz efektivity opatření, která v ostatních zemích již nějakou dobu fungují, ale na to si zřejmě budeme muset nějaký čas počkat. Nebuďme totiž naivní a nemysleme si, že by politici u nás, podobně jako jejich kolegové v zemích EU, odstupovali ze svých postů sami a dobrovolně na základě svých předchozích „pochybných“ rozhodnutí, tedy pod tlakem veřejného mínění.