Z určité části byly peníze určeny na investice, z části na pokrytí nákladů spojených s běžným chodem úřadu (mzdy úředníků, správa škol, údržba zeleně). Městská část Praha 8 měla v posledních 8 letech největší počet úředníků v přepočtu na počet obyvatel v celé Praze, a nijak se nesnažila na chodu úřadu šetřit. Nebylo to nutné, vždyť bylo dost peněz z privatizace, tak proč šetřit, to bylo patrně motto předchozího vedení.

Po celou dobu bylo zřetelné, že rada nedbá na úspory těchto peněz, jak při dimenzování nákladů na provoz, tak při plánování investic. Místo rozumných investic, které dávají ekonomický smysl, se peníze investovaly často velmi nehospodárně. To se projevilo i u plánování tak potřebných investičních akcí, jako je zateplování budov. V rámci rekonstrukcí probíhaly např. výměny oken, u kterých to nebylo z energetických důvodů potřeba (i původní měly dobré energetické standardy). Podobné nehospodárné kroky probíhaly i v dalších oblastech, radě se tak povedlo během 8 let téměř vyčerpat veškeré peníze z privatizace,  aniž by to bylo někde významně vidět. Je to škoda a promarněná šance. Příjmy v takto vysokých částkách městká část neuvidí další desítky let.