Den „D“ vlády premiéra Jiřího Rusnoka se blíží. Ve středu 7. srpna předstoupí vláda před dolní sněmovnu a požádá o vyslovení důvěry. Politici, politologové, novináři – ti všichni debatují, přou se a někdy i hádají o to, zda vláda je legitimní nebo není. Můj názor je, že prezident mantinely ústavy nepřekročil a že konal, když protagonisté koalice i opozice váhali. Vláda legitimitu podle mého názoru má. Má ovšem i něco víc. Něco, co tato země po létech personálních experimentů zoufale potřebuje. Co, vysvětlím na oboru, který mi je nejbližší, tedy na zemědělství. Po mnoha letech jsem uvítal, že do křesla ministra zemědělství usedl člověk, který nepotřebuje na komunikaci s námi překladatele. Víte, pro nás – pro zemědělce, je to změna téměř neuvěřitelná, téměř jako cosi z jiné planety. Dříve jsme se snažili domlouvat s učitelem, dopravákem nebo hasičem. Jediná „kvalifikace“ těchto ministrů byla, že TO chtěli dělat. Nic víc. Tato země je v nedobrém stavu a zoufale potřebuje, aby jí vládli lidé, kteří jsou vedle politiků i odborníky. Jsem přesvědčen, že vedle legitimity je i toto hledisko pro pohled na současnou vládu neméně důležité. Jistě, politika je o dosazování různých politiků na různé posty z různých důvodů, ale i zde by měly být hranice. Snad k nim časem dospěje i Česko.  Anebo se zase vrátíme do časů Husákovy normalizace, kdy jediným kritériem byla loajalita ke straně a „politická vyspělost“? Velmi bych si přál, kdyby se současným ministrem Miroslavem Tomanem odstartovala éra, kdy nebudeme potřebovat vedle ministerského křesla instalovat ještě židličku tlumočnickou.