Především z Václava Klause se chce zvracet. Nečase lze ještě pochopit, i když těžko. Propustit tuneláře a miliardové zloděje za to, že vrtošivý stařík nezneužije svoji prezidentskou moc? Premiér potřeboval onen balíček, protože doufal, že je to správný ekonomický a politický krok. Že to byla naopak vážná chyba a zcela vražedné hospodářské opatření, to je věc jiná. Ale Petr Nečas této věci pravděpodobně pevně věřil. Hloupě, ale pevně. Obchodoval kvůli něčemu, v co měl důvěru a co podle něj bylo důležité pro zemi.

Nehoráznost, nechutnost a přímo odpornost jednání Václava Klause je ale zjevná. Tehdejší prezident věděl, že žádný rozumný člověk takovou amnestii nepodepíše a nebude s ní souhlasit, protože její korupční účelovost z ní leze všemi póry. Takže slabého a nerozhodného premiéra přímočaře a bez špetky svědomí vydíral. Jak jednoduché – konsolidační balíček za amnestii.

Proviněním Petra Nečase je, že na toto přistoupil. Zločinem Václava Klause je, že tento mafiánský krok vymyslel, zrealizoval a pomocí nečestných postupů také prosadil. Amnestie v podání „prezidenta“ Václava Klause se rovnala vlastizradě. S jistou nadsázkou, ale vlastizradě.

 A tak bychom také k naštěstí již bývalému prezidentovi měli přistupovat. Zveřejněné odposlechnuté přiznání Petra Nečase, že vyměnil s Václavem Klausem amnestii za reformy, je důkazem vlastizrady. Trestně stíhat ho pravděpodobně nelze. Ale morální odsudek je nutný.