Současná doba není pro Evropu a tím pádem i pro Česko vůbec šťastná. Když už jsme se po dvou letech začali vyhrabávat z COVID krize, uvrhl nás jaderný diktátor Putin pro změnu do krize válečné. Co můžeme v této krizi, nejen v Česku, pozorovat, je krásný rozdíl mezi demokratickými a nedemokratickými stranami, stejně jako mezi levicí a pravicí.

Válečná krize nám ukazuje jasný rozdíl mezi demokratickou a nedemokratickou politickou scénou. Zatímco demokratické strany, je jedno, zda levicové či pravicové, jako jedna žena a jeden muž stojí za podporou Ukrajiny a razantně odsuzují Putinovu agresi vůči svobodné zemi, nedemokratické strany se kroutí a v horším případě agresi pod novodobou svastikou podporují. Kroucení bývá provázeno frázemi typu: „Zachovejme neutralitu, dodávejme pouze humanitární pomoc, ono není nic černobílé…“

Přístup k Čechům v době krize pak ukazuje křišťálový rozdíl mezi pravicí a levicí. Současná vláda na českého člověka z vysoka kašle. Krásný příklad byla otázka stropu cen pohonných hmot. Levice by k němu neprodleně přistoupila. Pravice vzývá neoliberální trh a takový postup zcela odmítá. Tvrzení současné vlády o tom, že lidem s cenami pohonných hmot pomáhá tím, že odpouští silniční daň, jen ukazuje, na koho je vláda ochotna myslet. Jsou to jen podnikatelé. Zaměstnanci a lidé na důchodech jsou naší vládě zcela ukradení. Proč? Protože jde o vládu pravicovou, které má tento přístup v genech. Jen by mě zajímalo, kam se vytratila levicovost Pirátů…